Aktuality
Mostecká stávka v roce 1932
Zpět na seznam...
Před devadesáti lety započala v našem regionu jedna z největších hornických stávek v historii. Mostecké stávce předcházelo rapidní zhoršení životní úrovně obyvatel regionu v návaznosti na eskalující hospodářskou krizi. Útlum těžby, který reagoval na sníženou poptávku továren po uhlí, byl provázen rozsáhlým propouštěním a snižováním počtu směn horníků. Týdenní mzda tak dosahovala u horníka 100-150 korun, což nestačilo mnohdy ani na základní pokrytí nákladů na život početných hornických rodin. Úbytek příjmů společně se zvyšujícími se cenami zejména potravin znamenal eskalaci sociálního napětí v regionu. Před půlnocí 15. března 1932 navíc došlo k důlní katastrofě na dole Kohinoor v Lomu u Duchcova. V dole bylo po vypuknutí požáru zazděno osm horníků. Špatné bezpečnostní podmínky vedly k uzavření dolu a výpovědí bylo ohroženo až na 1200 horníků a dělníků. O několik dní později 22. března 1932 došlo k pozastavení těžby na dole Nelson III. v Oseku. Bez práce se tak ocitlo 150 horníků.
Horníci pociťovali strach z propouštění doslova na každém kroku. Za šachtami se totiž stále více kupily haldy vytěženého ale neprodaného uhlí. Nebylo proto divu, že mezi horníky nacházely stále větší odezvu hnutí z okrajů politického spektra, představované komunisty a německými nacionalisty, které spojovala nenávist k centrální československé vládě.
Pomyslnou rozbuškou k odstartování stávky se stalo oznámení správy dolu Humboldt II. v Dolním Jiřetíně o záměru uzavřít důl. O práci tak najednou přišlo 250 (uváděno i 382) horníků. Ještě týž den se rozešly deputace horníků s rodinami do okolních dolů. Prvním dolem, jehož zaměstnanci se připojili ke stávce, byl státní důl Julius V. Stávka se rychle rozšířila do okolních okresů. Teplicko bylo stávkovým hnutím zasaženo od 25. března 1932 kdy na důl Jan II. v Mariánských Radčicích (v té době spadající pod duchcovský okres) dorazilo 150 - 200 cyklistů jako předvoj asi 2000 stávkujících. Cyklisté, nebo také Rudá jízda, zajišťovali spojení mezi stávkujícími doly a stávkovými výbory. Na odpor se jim postavil jediný člen správní rady dolu Jan Klober z Libkovic, který byl stávkujícími horníky zmlácen. Stávkující následně pokračovali k Nové Vsi - Hrdolovce k dolům Alexandr a Nelson, kde ukončilo práci 1987 horníků. Následovaly doly v okolí obcí Oldřichov, Háj, Hrob, Světec, Hostomice, Ledvice, Břešťany a Bílina. Do 30. března stála práce ve všech dolech v revíru. Stát reagoval zejména posílením četnických stanic. Jenom v duchcovském okrese přibylo 190 četníků ubytovaných v Duchcově a v Bílině. Do Mostu bylo přivoláno jezdectvo.
Původně neorganizovanou stávku dělníků bylo nutné usměrnit a za tímto účelem vznikl ústřední stávkový výbor za účasti českých i německých zástupců většiny politických organizací. Část dětí ze stávkujících rodin byla rozeslána po republice, další členové těchto rodin byli přímo závislí na potravinové pomoci obcí a soukromníků ve zřízených vývařovnách. S protahující se stávkovou činností přibývalo hlasů k jejímu ukončení. Nedostatek uhlí nutil k odstávkám i průmyslové podniky a často stavěl proti sobě zájmy horníků a průmyslových dělníků. Situace se stále vyostřovala zejména pod taktovkou komunistů a německých nacionálů, kteří vzájemně spolupracovali na eskalaci sociálního napětí v regionu ve snaze zvýšit svůj politický vliv v tomto průmyslovém centru, zejména na úkor německých a českých sociálních demokratů. Situace vyvrcholila 13. dubna 1932 střetem stávkujících s ozbrojenými policejními jednotkami v Mostě. Výsledkem byla řada zraněných a dva mrtví. Ke střetům došlo i na dalších místech mosteckého revíru. Krvavá potyčka však urychlila konec mostecké stávky a uspíšila i uzavření smíru se zaměstnavateli. Dne 19. dubna 1932 tak došlo k dohodě, která alespoň na čas zajistila udržení výše mezd i počet zaměstnanců v jednotlivých dolech a 20. dubna 1932 již byla obnovena práce na všech dolech v hnědouhelném revíru.
Mostecká stávka byla v průběhu 20. století zprofanována komunistickým režimem. Její význam byl zpolitizován a souvislosti stávky značně pokřiveny. Přesto je zapotřebí si tuto událost připomínat jako významný milník v dějinách našeho regionu, který upozornil na špatnou sociální situaci horníků a zároveň přispěl k vzestupu činnosti německých nacionalistů.
Jindřich Zajíc, kurátor sbírek nových dějin
Zdroje:
KÁRNÍK Zdeněk, České země v éře první republiky: Československo v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha 2018
KLIMEK Antonín, Velké dějiny zemí koruny české, svazek XIV, 1929-1938, Praha 2002.
Státní okresní archiv Most:
Archiv obce Třebušice, Pamětní kniha obce Třebušice II.
Archiv města Kopisty, Kronika města Kopist
Archiv města Dolní Jiřetín, Kronika města Dolní Jiřetín
Archiv obce Souš, Kronika obce Souš
Státní okresní archiv Teplice:
Okresní četnické velitelství v Duchcově, Památník okresního četnického velitelství v Duchcově
Četnická stanice Hrob, Památník četnické stanice
- Děti z hornických rodin byly odeslány do různých částí republiky, aby netrpěly nedostatečnou výživou. Na fotografii je skupina dětí, která byla poslaná do oblasti kolem Mladé Boleslavi.
- V kraji byly zřízeny pro děti a stávkující vývařovny, které pomáhaly řešit obtížnou potravinovou krizi v době stávky. Na fotografii je skupina dětí stravujících se ve vývařovně zřízené v Hrobu na Teplicku.
- Tábory lidu a shromáždění, které byly skoro na denním pořádku, byly doprovázeny policejními hlídkami. Na snímku kordon četníků v Mostě.
- Na pomoc četníkům bylo v době stávky povoláno rovněž jezdectvo, které zasáhlo i do střetu se stávkujícími horníky 13. dubna 1932. Stávkující se snažili proniknout do Mostu a uspořádat zde nepovolenou manifestaci. Při střetu byly zabiti dva stávkující a to horník Jan Kříž a dělník Josef Ševčík a mnoho lidí utrpělo zranění.