Aktuality

Leden ve znamení ukrutných vražd

Kriminální činy vždy podněcovaly zájem veřejnosti a vyvolávaly rozruch. V každé době je také zvykem si stěžovat na častou zločinnost s dovětkem, že to dříve nebývalo. Při procházení archivních záznamů ale dospějeme ke zjištění, že je tomu spíše naopak. Loupeže, vraždy a zvláště sebevraždy byly v minulosti poměrně časté. Například na Teplicku bylo během patnáctiletého období 1888–1902 spácháno šest vražd (z nich jedna loupežná, jedna vražda četníka a ostatní byly spáchány na mladých ženách), deset rozšířených sebevražd a k nim dvě částečně nedokonané (jeden z páru připravil o život druhého a pak si sám vzal život - téměř vždy to byly rozšířené sebevraždy mileneckých párů z nešťastné, zakázané či nenaplněné lásky, výjimku tvořily dva manželské páry) a 24 sebevražd (vždy se jednalo o muže a nejčastějším způsobem byla sebevražda zastřelením, objevil se ale také skok z okna či požití cyankáli).
Ovšem když došlo k nějakému těžko uvěřitelnému, strašlivému činu, senzacechtivému tisku to nemohlo uniknout a zprávy o něm se šířily jeho prostřednictvím nejen v Čechách, ale i za hranicemi. A samozřejmě také ústně mezi lidem. Jeden z takových činů, který vyvolal mezi lidmi velké zděšení a byl posléze také kolportován v podobě jarmarečních tisků a dokonce i veršů, se udál na Teplicku v obci Zabrušany v roce 1862.
V noci ze 7. na 8. ledna 1862 tam spáchal hrůznou vraždu Eduard Rodewald. Oběťmi byly jeho manželka, nevlastní dcera a čtyři vlastní děti. Než přejdeme k líčení děsivého činu, nastíníme okolnosti jemu předcházející.
Eduard Rodewald se narodil 14. prosince 1827 na Předním Cínovci. Jeho rodiče se rozvedli krátce po svatbě a Eduard pak žil s matkou v Teplicích. Vyučil se obuvnickému řemeslu a byl šikovným ševcem, krátce dokonce pracoval ve Vídni a v Klagenfurtu. Po návratu do Teplic se v roce 1851 oženil s o šest let starší Josefou Wiedonovou ze Všechlap, která do manželství přivedla svou dceru Marii Annu. Manželům se poté narodily čtyři děti - Eduard, Josefa, Gustav a Marie.
V Zabrušanech si nechali postavit malý domek, v němž žili zpočátku šťastným rodinným životem. Před domkem byla malá zahrádka, v přízemí domu obytná místnost, sloužící zároveň jako řemeslná dílna a komora, v níž spali všichni členové domácnosti, tedy sedm lidí.
Eduard Rodewald byl pokládán za zručného obuvníka, v prvních letech manželství provozoval svou profesi pilně, vydělal si dost peněz a svou rodinu řádně živil. Jeho žena Josefa byla spořádanou a šetrnou hospodyní. Idylické manželské soužití ale netrvalo dlouho. Rodewald začal svou práci odbývat, často odcházel z domu a vracel se pozdě nebo až druhý den. Občas chodil do hospody, ale nikoliv kvůli pití či hraní hazardních her, četl tam noviny a rád diskutoval o politice. Také doma rád četl, a to historické knihy a rytířské příběhy, které si půjčoval. Jeho živnost začala upadat, nedostávalo se mu peněz na nákup kůží a nebyl tudíž schopen plnit své zakázky. Postupně se zadlužoval a jeho manželka se na to nemohla dívat s klidem. Vyčítala manželovi, že je strůjcem této nouze, docházelo k hádkám a vznětlivý Rodewald svou ženu dokonce několikrát udeřil. Vše vyvrcholilo koncem roku 1861, kdy se v Rodewaldově hlavě zrodila osudná myšlenka zabít celou svou rodinu i sebe a tím ukončit trápení.
Dne 7. ledna 1862 odešel se svou nevlastní dcerou Marií Annou k švagrovi Josefu Wiedonovi do Všechlap, kde obdržel zaplacenou pohledávku a poté šli společně do Krupky ke koželuhovi Josefu Podhorskymu splatit malý dluh. Domů přišli kolem osmé hodiny večer. Žena jim otevřela dveře, děti již spaly. Poté, co spolu povečeřeli, ulehli ke spánku.
Upozornění: následuje popis brutálního běsnění vraha Rodewalda
Po půlnoci se Rodewald probudil a rozhodl se provést svůj plánovaný hrůzný čin. Rozsvítil a ze svého ševcovského náčiní si vzal sekeru a kladivo. Vstoupil do ložnice a několikrát udeřil svou spící ženu sekerou do hlavy, dokud neztratila vědomí. Potom jí břitvou přeřízl krční tepnu. Hluk probudil jeho nevlastní dceru, která vyskočila z postele a chtěla z komory utéct. Rodewald zhasl světlo, popadl ji a podřízl jí hrdlo břitvou. Chtěla se mu ještě vymanit z rukou, tak ji shodil na zem, a protože se ještě hýbala a sténala, s velkou silou ji udeřil ostřím sekery do krku. Poté podobným způsobem zabil své čtyři děti. Nejprve pětiletou Josefu, která se probudila a zvedla hlavu z postele. Uhodil ji kladivem do hlavy, ale protože nebyla ještě mrtvá, prořízl jí krk. Sedmiletého Eduarda, který ležel v otcově posteli, udeřil kladivem, ale jelikož také nezemřel ihned, usmrtil ho nožem. Malého dvouletého Gustava, který ležel v posteli s matkou, též udeřil kladivem do hlavy a poté dokonal jeho smrt nožem. Půlroční Marii, spící v kolébce, podřízl krk.
Takto své běsnění vylíčil Rodewald ve své výpovědi, ale podrobnosti si příliš nepamatoval, což zdůvodňoval rozrušením.  Po strašlivém činu napsal křídou na stůl v obývacím pokoji: „Schuld und Not ist der Tod“ (Dluh a nouze jsou smrt).
Po činu se chtěl zabít. Nejprve se pokusil oběsit na půdě. Když se mu to nepovedlo, rychle odešel z domu, který uzamkl a šel se utopit k Zabrušanskému rybníku. Rybník byl zamrzlý a Rodewald v ledu nenašel žádnou díru, kterou by mohl skočit do vody. Odebral se do Teplic k velkému zámeckému rybníku. Ani zde mu plán utopit se nevyšel, údajně ho voda stále nadnášela. Odešel k příbuzným do Teplic, kde si usušil šaty a poté odjel ke strýci na Cínovec. Nikomu neřekl, co provedl, příbuzní předpokládali hádku s manželkou.
Mezitím 8. ledna kolem osmé hodiny ráno přišla k zabrušanskému domku sestra Rodewaldovy manželky Marie R., aby jí dala pohlídat své dítě po dobu, co bude mít práci ve stodole. Dveře do domu našla zamčené a ani přes opakované klepání nic neslyšela, jen štěkání psa ve světnici. Okna do světnice byla zatažená závěsy a zadní okno zakryto vnitřní okenicí. Z obavy o svou sestru a její děti, neboť sestra nedávno své matce naznačila, že jednou mohou všichni ležet v krvi, běžela Marie R. ke svým rodičům do Všechlap. Její otec s bratrem uzamčený dům Rodewaldů násilím otevřeli a naskytl se jim hrozný pohled. V komoře v posteli nalevo od vchodu leželo zkrvavené tělo matky a u stěny jejího dvouletého chlapce. Žena měla zavřené oči, ruce zkřížené přes sebe a klidný výraz jako ve spánku. Hoch měl ruce natažené, jednu před hrudníkem a druhou před hlavou, jakoby se chtěl bránit a oči otevřené s výrazem údivu. Na další posteli leželo tělo sedmiletého chlapce s otevřenýma očima, ruce vztažené k obraně, obličej zcela zkrvavený. Mezi těmito dvěma postelemi leželo obličejem dolů zakrvácené tělo patnáctileté Marie Anny s velkou ránou na krku, s provazem kolem těla a ztuhlýma rukama pokrytýma krví a vztyčenýma k obraně. Vpravo od vchodu leželo na posteli u zdi tváří ke stěně tělo pětileté dcery, hlava a ruce pokryté krví a v kolébce vedle této postele tělo půlročního kojence, svázané v pokrývce, s velkou řeznou ránou na krku. Všech pět mrtvol mělo velké zející rány na krku a roztříštěné lebky. Zdi a lůžkoviny byly pocákány krví, na podlaze ležela zakrvácená sekera, kladivo, stolní nůž a na okenním parapetu břitva.
Druhý den po vraždě si četníci pro Rodewalda přišli na Cínovec a transportovali ho ke Krajskému a okresnímu soudu v Mostě. Při soudním líčení se posuzovala vrahova příčetnost a především motiv jeho činu. Obžalovaný tvrdil, že měl dluhy a obával se, že je nebude moci splatit a nakonec přijde i o dům. Proto chtěl nejprve zabít sám sebe, ale řekl si, že se o jeho nebohé chudé děti nikdo nepostará a tak se rozhodl zabít celou rodinu.
Vyšetřování ukázalo, že dluhy rodiny nebyly tak zásadní, jak Rodewald prezentoval. Věřitelé nenaléhali a nadto majetek Rodewaldů vícenásobně převyšoval celkovou dlužnou částku. Mimoto je finančně i potravinami podporovali příbuzní. Ani rodinné neshody nemohly zavdat příčinu k takovému brutálnímu skutku, jednalo se o vcelku běžné manželské spory. Podle svědeckých výpovědí měl Rodewald své děti velmi rád. Vyšlo však najevo, že měl nestandartní vztah ke své nevlastní dceři. Přiznal se, že ji miloval jako svou manželku a dokonce že s ní měl od jejích dvanácti let intimní poměr. Toto jeho tvrzení ale vyvrátilo ohlednání zemřelé Marie Anny, které prokázalo, že byla pannou. Když vyšetřovatelé Rodewaldovi neuvěřili, že vraždil kvůli zadlužení, sdělil, že vraždil z lásky a zároveň pomsty k nevlastní dceři, protože k němu necítila náklonnost. Poté tvrdil, že čin spáchal v zoufalství a šílenství. To však bylo vyšetřovateli vyvráceno a zjištěno, že svůj čin plánoval a provedl jej ve stavu příčetnosti. Jeho skutečný motiv však zůstal sporným.
Veřejné líčení proti Eduardu Rodewaldovi se konalo u Krajského a okresního soudu v Mostě 31. března a 1. dubna 1862. Byl shledán vinným z úkladné šestinásobné vraždy a odsouzen k trestu smrti oběšením. Na vykonání rozsudku si ve vězení počkal téměř rok.
Nejvyšší soud zveřejnil 2. března 1863, že Eduardu Rodewaldovi nebyla udělena milost a bude na něm vykonán trest smrti. Po vynesení rozsudku nebyl Rodewald odveden zpět do vězeňské cely, ale do strážené inspekční místnosti věznice. Vyslovil přání, aby mu byl jako duchovní přidělen duchcovský kaplan P. Franz Urban a aby mu bylo umožněno setkání s příbuznými. Jak během věznění, tak v posledních dnech před popravou se choval klidně. Poslední noc spal tři hodiny, pak se časně nasnídal a v doprovodu kněze opustil 4. března 1863 v osm hodin ráno pod eskortou divize c. k. Radeckého husarského pluku věznici. Svou poslední cestu vykonal za zvonění zvonku a mezi zástupy lidí, proudících k místu exekuce na mostecké Tržní náměstí z blízka i z daleka. Když dorazil k šibenici, na kolenou zopakoval po knězi slovo od slova poslední slova modlitby a poté byl ihned soudní komisí předán katovi, který zakrátko ukončil jeho život. Popravě přihlíželo odhadem 15.000 lidí. Z pověrčivosti se mnozí z nich pokoušeli získat kousek látky z šatů popraveného, kus oprátky nebo třísku z šibenice. Příliv a odliv lidí pokračoval po celý den, dokud nebylo po západu slunce tělo popraveného sejmuto a odvezeno k pohřbení.
Obdobný zločin se odehrál o více než šedesát let později v Proseticích, o něm příště…
Pavlína Boušková

Zdroje a odkazy:
Der Mord in einem Trauergedicht…Diese Mordthat verübte Eduard Rodewald…, Žatec, nedat.
Schaudervolle Mordthat, welche Eduard Rodewald. Schumacher zu Sobrusan bei Dux, in der Nacht vom 7. zum 8. Jänner 1862 an seiner ganzen Familie…..verübt hat, Most, nedat.
Schlussverhandlung denn löbl. kaiserl. königl. Kreisgerichte in Brüx wider Eduard R. aus Sobrusan….., Most, nedat.
Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 2, 10. 1. 1862, s. 12–13
Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 11, 13. 3. 1863, s. 93–94
http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-78c2&scan=79e5b1802b6e4aa5831de5cc199d6ff4
http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-7bda&scan=b42cd5a8a4444c1996eceea79ad7e73d