Aktuality

27. května si připomínáme atentát na nacistu Heydricha

Atentát na zastupujícího říšského protektora a podíl statečných jedinců z Teplicka na jeho uskutečnění

Základní fakta o nejvýznamnějším činu českého protifašistického odboje za druhé světové války, atentátu na Reinharda Heydricha, jednoho z hlavních organizátorů holocaustu, který provedli Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942, zná téměř každý. Možná však mnozí nevědí, že se na jeho přípravě a pomoci atentátníkům podílely osoby z našeho regionu a zaplatily za to životem.
Jedním z hlavních důkazů při vyšetřování atentátu bylo kolo, zanechané Gabčíkem spolu s pláštěm a aktovkou nedaleko místa činu. Předměty byly následně vystaveny za výlohou prodejny Baťa na Václavském náměstí s cedulí, oznamující vypsání odměny ve výši 10 miliónů korun za zprávy, vedoucí k jejich majitelům a k dopadení pachatelů atentátu.
Ve vyhlášce, ve které nacisté vypsali odměnu za dopadení strůjců atentátu, přímo stálo: „…pachatel, jenž uprchl pěšky, zanechal v blízkosti místa činu dámský velocipéd značky Moto-Velo J. Krčmář Teplice tovární číslo 40 363. Tento dámský velocipéd má černé věnce kola s 9 mm širokými červenými pruhy, slonovinové červeně zdobené vidlice a rám, červená černě lemovaná řídítka, červenohnědé dobře zachovalé pérované sedlo, hnědou torbu na nástroje, černé chránidlo řetězu a značně poškozenou, tmavě a světle zbarvenou ochrannou síť…“
Vydejme se tedy po stopách onoho kola. V roce 1935 ho koupil v teplické prodejně Josefa Krčmáře obchodník s kůží Franz Holzner své dceři Lýdii k 14. narozeninám. Holznerovi bydleli v Dubské ulici čp. 674/29 a do prodejny to měli co by kamenem dohodil.
Josef Krčmář byl prodejcem a opravářem kol a motocyklů. V Teplicích podnikal mnoho let. Obchod měl v domě „Eichwald“ čp. 379/5 na rohu Rokycanovy a Dubské ulice.
Na podzim 1938 musela rodina Holznerova (maminka Frieda a dcery Lýdie a Edith - otec zemřel v roce 1937) odjet z pohraničí a přestěhovala se z Teplic do Prahy. Kolo putovalo s nimi a Lýdie na něm v Praze jezdila do práce. Pracovala jako zdravotní sestra a v nemocnici se seznámila s lékařem Jiřím Bondym. V roce 1941 se za něj provdala a přestěhovala k jeho rodině do ulice Elišky Krásnohorské. Oba napomáhali protinacistickému odboji. A právě na Lýdiině kole přijel do kobyliské zatáčky Jozef Gabčík. Manželé Bondyovi byli židé a nemohli na území Protektorátu vlastnit kolo, proto ho věnovali rodinnému příteli Vlastimilu Moravcovi a přes něj se pak dostalo ke Gabčíkovi. Rodina Moravcova byla spřátelena s rodinou Holznerových již z doby před válkou. Vlastimil, zvaný Aťa, byl bývalou letní Lýdiinou láskou. Seznámili se v Teplicích, kde na měsíc pobýval u německé rodiny, aby se zdokonalil v němčině. Vlastimilova matka Marie Moravcová pracovala jako dobrovolnice v Československém červeném kříži a celá rodina aktivně působila v protifašistickém odboji. Lýdiina maminka si u paní Moravcové schovávala různé věci a cennosti, včetně kola. Aťa pak kolo odvezl parašutistům do Libně, kde se připravovali na atentát.
Po zradě Karla Čurdy se gestapo dostalo i k Moravcovým, u nichž se vytvořilo centrum podpory parašutistů. Paní Moravcová měla na starost zásobování parašutistů, ukrytých v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Během zatýkání v noci na 17. června spolkla ampulku s jedem a zemřela. Její syn Aťa nevydržel fyzické násilí gestapa a poté, co mu ukázali hlavu jeho matky v nádobě s lihem, se zhroutil a prozradil úkryt parašutistů. Spolu se svým otcem Aloisem byl 24. října 1942 popraven.
Také Lýdie Bondyová byla i se svou matkou, tchýní a tchánem zavražděna 24. října 1942.  Lýdii bylo pouhých dvacet jedna let. Její manžel Jiří byl v Terezíně ubit k smrti již 21. července 1942. Nacisté odsoudili k smrti celkem 294 vlastenců, rodinných příslušníků a pomocníků parašutistů, 262 z nich popravili 24. října 1942 v Mauthausenu.

Připomeňme si další statečné jedince z našeho regionu, kteří byli aktivní v protinacistickém odboji a podporovali parašutisty.
Byl to především Jan Zelenka Hajský (1895–1942). Rodilý Jihočech se po studiích přestěhoval do Prahy a stal se učitelem na obecné škole. V roce 1925 odjel do severočeského pohraničí učit české děti. Nejprve v Brandově na Mostecku, o dva roky později v Háji u Duchcova v nové české škole, kterou sám pomáhal stavět. Do Háje se za ním přistěhovala i manželka se synem. Byl starostou sokolské župy Krušnohorské – Kukaňovy v Duchcově. Na podzim 1938 se musel vystěhovat do vnitrozemí, odešel do Prahy a tam spolu s dalšími členy sokolských jednot pomáhal uprchlíkům ze Sudet a zapojil se do protifašistického odboje. Zvolil si krycí jméno Hajský podle svého předchozího působiště. Zelenka stál v čele sítě spolupracovníků, kteří ve spojení s londýnským ústředím odboje organizovali odstranění Reinharda Heydricha. V roce 1941 se podílel na vzniku odbojové organizace JINDRA, složené z členů zakázaného Sokola a pobočné skupiny Říjen. Obstarával parašutistům místa úkrytu, falešné průkazy, potravinové lístky a ošacení. Také své přátele ze Sokola vyzval k podpoře parašutistů, pouze on však byl zasvěcen do jejich konkrétního úkolu. Úzce spolupracoval s Gabčíkem a Kubišem, kterým poskytoval informace o Heydrichových zvyklostech, zprostředkované svým bývalým žákem Františkem Šafaříkem, který pracoval na Pražském hradě. Po seskoku skupiny Anthropoid poskytl parašutistům útočiště ve svém bytě a po atentátu jim zajistil poslední úkryt v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Rodina Zelenkova bydlela ve stejné ulici (Biskupcova ulice na Žižkově) jako rodina Moravcova. Poté, co gestapo vtrhlo do bytu Moravcových, se ještě tentýž den 17. června do ulice vrátilo, a to k Zelenkovým. Když vyrazili dveře bytu, stačil ještě Jan Zelenka utéct do koupelny, v níž rychle spolkl kapsli s kyanidem. Osmnáctiletý syn Jan Milíč Zelenka nebyl doma a poté, co se o této události dozvěděl, spáchal v Krčském lese sebevraždu stejným způsobem, jako jeho otec. Manželka Jana Zelenky Františka byla zatčena a 24. října 1942 popravena v Mauthausenu.
Do odbojové činnosti se zapojili také jednatel sokolské župy v Duchcově, odborný učitel Bedřich Kubice a sokolští starostové Miroslav Moravec z Ledvic a Pravoslav Vykouk z Teplic.
Bedřich Kubice byl učitelem na české měšťance v Duchcově. Stal se zástupcem starosty duchcovského Sokola, později jednatelem župy Krušnohorské – Kukaňovy. Tam se seznámil s Janem Zelenkou Hajským. Po záboru pohraničí našel s manželkou Marií azyl v pražském Tyršově domě. Manželé Kubicovi začali pomáhat dalším uprchlíkům z pohraničí a podíleli se na odbojové činnosti spolu se skupinou kolem Zelenky. V červenci 1942 byli zatčeni gestapem, převezeni do Terezína a poté do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byli s ostatními členy sokolského odbojového hnutí popraveni 24. října 1942. Jejich jedenáctiměsíční syn byl poslán na převýchovu.
Pravoslav Vykouk (1902–1942) provozoval v Teplicích – Trnovanech pod Sokolovnou obchod s prádlem, podnikal také v prodeji lahůdek a koloniálního zboží. V teplických adresářích je uveden jako obchodník na adrese Školní náměstí 14 (dnes Benešovo náměstí). Spolu s manželkou Pavlou byl předním členem sokolské župy Krušnohorské, sám byl starostou teplického Sokola. Rodina Vykoukova byla na podzim 1938 nucena opustit Teplice. Nejprve putovala po příbuzných a známých a následující rok se přistěhovala do Radotína u Prahy. Vykouk získal práci jako výběrčí Středočeských elektráren.
Také Vykoukovi byli důležitým článkem příprav na atentát. Pomáhali zatčeným sokolům a organizovali zásobování parašutistů potravinami a potřebným zbožím. Ke spolupráci je na schůzce krajanů z Teplic získala další bývalá teplická sokolka Terezie Kaliberová, přezdívaná Lověna, která prala a žehlila parašutistům prádlo. Vykoukovi celý týden ukrývali ve svém bytě v Radotíně Adolfa Opálku, velitele parašutistické skupiny Out distance a přímého účastníka atentátu. Opálka se ještě před atentátem na Heydricha v dubnu 1942 podílel na pokusu o bombardování plzeňských Škodových závodů.
Opálka zahynul s dalšími výsadkáři v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Těžce zraněný spolkl jed a následně se zastřelil. Manželé Vykoukovi byli zatčeni 30. června 1942, transportováni do Terezína a poté do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byli 24. října 1942 zastřeleni. Jejich tehdy šestnáctiletá dcera Naděžda a dvanáctiletý syn Pravoslav byli zatčeni gestapem v listopadu 1942, během války prošli německými internáty a na konci války byli osvobozeni. Dnes na památku rodiny v Radotíně upomíná ulice Vykoukových.
Mgr. Pavlína Boušková, historička, vedoucí historického oddělení RMT

Fotografie jsou reprodukovány z následujících zdrojů:
https://www.lidovky.cz/domov/atentat-na-heydricha-zahada-kola-rozlustena.A110422_220326_ln_domov_ani [cit. 5. 5. 2021]
Pavel KOUKAL, Sokolové proti Heydrichovi, Duchcov 2002
Teplitz-Schönauer Anzeiger, 4. 5. 1924, 8. 6. 1924
https://www.geni.com/people/Lydie-Bondy/6000000023853642515 [cit. 26. 5. 2021]
Jaroslav ČVANČARA, „Ni zisk, ni slávu“, in: Paměť a dějiny, 2/2012, s. 19, 21
Jan ZYKMUND – Radim NEUVIRT – Petr KURANDA – Petr ŠPAČEK, Teplice. Teplitz-Schönau No. 3. Lesní branou do Trnovan a Řetenic, Teplice 2016