Aktuality

200. výročí narození teplického starosty Karla Uherra (1823-82)

Karl Uherr se narodil v Teplicích 12. ledna 1823 do rodiny soukenického mistra Vincenze Uherra. Mladý Karl se nejprve rozhodl pro dráhu ekonoma a v roce 1837 vstoupil do služby knížete Edmunda Clary Aldringena jako písař důchodní kanceláře. Posléze podnikal v realitách, od Clary Aldringenů si pronajal Knížecí lázně a od městské obce Kávový salón s restauračním a kavárenským provozem. Začátek jeho veřejné činnosti spadá do listopadu roku 1856, kdy byl jmenován městským radním. V únoru 1858, po abdikaci starosty Josefa Spenglera, se stal úřadujícím radním a 12. února 1861 byl zvolen starostou města Teplic. Tři roky poté na svůj post rezignoval a vystřídal jej Karl Stöhr. Uherr byl opětovně zvolen starostou 29. prosince 1871 a tento post vykonával svědomitě a poctivě až do své smrti. Zemřel 30. srpna 1882 ve svém domě „Weisses Lamm“ (Bílý beránek) na Lázeňském náměstí. V Teplicích po něm byla pojmenována ulice – dřívější Uherrova je dnes ulicí Kollárovou.
Éra funkčního období Karla Uherra byla dobou velkých změn – růstu industrializace a rozvoje města Teplic. V roce 1858 byla založena Teplická spořitelna a zprovozněna Ústecko – teplická dráha. Město vystavělo nový vodovod a zavedlo veřejné plynové osvětlení. V roce 1874 bylo slavnostně otevřeno městské divadlo a na místě bývalého hřbitova v Lípové ulici zřízen park nesoucí jméno německého básníka Johanna Gottfrieda Seumeho. Rozvíjelo se školství, v roce 1860 zahájila vyučování Hlavní obecná a měšťanská škola na Školním náměstí (dnes Benešovo), v roce 1875 bylo zřízeno německé reálné gymnázium a odborná škola pro keramiku a umělecká řemesla. Vedení města muselo čelit také problémům, z nichž nejvážnějším byl průval vod na dole Döllinger u Duchcova v únoru 1879, po němž zapadla hladina Pravřídla a zmizely i další termální prameny v Teplicích. S pomocí odborníků se podařilo prameny posléze obnovit.
Karlu Uherrovi se dostalo pocty titulu čestného občana města Teplic. Byl nositelem královského pruského řádu červené orlice III. a IV. třídy, královského saského Albrechtova řádu I. třídy a řádu Bádenského velkovévodství. Císař František Josef I. mu propůjčil zlatý záslužný kříž s korunou.
Pavlína Boušková