Aktuality

„Dřevěné ex libris“ z osecké klášterní knihovny

Z latiny pocházející označení „Ex libris“ znamená doslovně „z knih“  a jedná se o vlastnickou značku, která ukazuje, komu zmíněný knižní svazek náležel. Osecká klášterní bibliotéka je bohatá jak na „ex libris“ v podobě skvostných grafických lístků vlepených na přídeští některých knižních svazků – zde lze jmenovat půvabné ex libris Petra Voka z Rožmberka nebo kolorované ex libris známého humanisty Jana Hodějovského z Hodějova, tak na tzv. „supralibros“, což jsou vlastnické značky (nápisové nebo znakové) použité přímo na vazbách knih. Krásná heraldická supralibros má např. většina knižních děl, pocházejících z cisterciáckého kláštera v Plasech, která se do Oseka dostala po zrušení plaského konventu císařem Josefem II.  

Ovšem mezi vzácnými svazky z osecké knihovny se, pokud jde o vlastnické značky, nachází jeden skutečný unikát. Na bohatě ilustrovaném štrasburském vydání Vergiliových spisů z roku 1502 je jméno někdejšího majitele vyryto v kapitálním písmu do dřevěné desky, která je součástí vazby zmíněné knihy. Tento nápis je dvouřádkový a zní následovně „FRANCISKVS /SCEBVSKY“. Zmíněná inskripce je paleograficky „neukázněná“ a výrazně rustikální, nese některé charakteristické rysy raně novověkého písma (mj. tzv.“ křesťanské A“, které se vyznačuje lomeným břevnem). Jméno v nápise uvedené nám nic neřekne o původu knihy, která na zadním přídeští obsahuje kromě několika slov zachycených různýma písařskýma rukama perem a jedné dětské kresbičky tužkou, krátkou sentenci psanou humanistickou minuskulou: „ Felix qui potuit rerum cognoscere causas“, což znamená asi toto“ Šťasten, kdo může poznat příčiny věcí“.

Pravděpodobnou odpověď na to jak se asi tato kniha dostala do osecké klášterní knihovny, nám poskytne až listování deníkovými záznamy oseckého opata Laurentia Scipiona (1611-1691), které však obsahují jinou než Scipionovou rukou zaznamenané stručné latinské životopisy některých oseckých cisterciáků. Jedním z nich byl kutnohorský rodák Jacobus Bernardus Zebusky, vstoupisvší do cisterciáckého řádu roku 1653 a složivší slavné sliby o rok později, vysvěcený na řádového kněze roku 1656. Dozvídáme se o něm též, že byl magistrem filosofie a působil kněžsky rovněž na Moravě. Zemřel roku 1691. Zdá se, že zmíněná kniha s „dřevěným ex libris“ jeho možného příbuzného Františka se do klášterního knižního fondu dostala po Jacobově smrti.          

PhDr. Jiří Wolf