CZ/DE/EN

Výstavy - Archiv

PŘES MOSTY – ÜBER BRÜCKEN


Zpět na seznam...

výstavy - Archiv

7. 10. - 18. 12. / grotta, krypta, malovaný sál a Šárka

Výstava Přes mosty – Über Brücken staví na dialogu dvou německých a dvou českých umělců/umělkyň, jejichž mostem, spojnicí jsou historické souvislosti a zájem o českoněmecké pohraničí. Skrze výstavu se autoři rozhodli tento most překročit a zaměřit se na percepci díla divákem v prostoru. Idea, jakási červená nit, která se proplétá výstavou, je právě změna kurzu, překročení mostu. Je důležité dívat se dál, dopředu, do budoucnosti. Nechat za sebou všechny mosty, ale bez nutnosti je pálit. Přejít řeku, most a nebát se.
Objekty a fotografie Markéty Váradyové, Ivy Kolorenčové, Susan Donath a Sebastiana Weise, instalované ve čtyřech různorodých nevýstavních místnostech komunikují s prostorem a jeho historií. Výstavu otevírá krypta bývalého kláštera, poté pokračuje přes prostor tzv. Šárky, malovaného sálu a poslední místností je raně barokní grotta. Diverzita je dána omezenými možnostmi výstavního prostoru, avšak díky této rozličnosti mohly v Regionálním muzeu v Teplicích mimořádně vzniknout čtyři site-specific instalace.

MARKÉTA VÁRADIOVÁ
Sochařka se širokým záběrem. V její tvorbě převažují objekty ze skla, ale také dřeva, kovu či betonu. Jejím hlavním tématem je světlo a hloubka prostoru. Markéta je spojena studijně i profesně s Fakultou umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.
SEBASTIAN WEISE
Německý fotograf působící v Halle u Lipska. Ve své tvorbě pracuje s koláží, jejíž motivy nachází v přírodě a v náhodných okamžicích. Weiseho obrazový svět je internalizovaný, objektům dává jejich vlastní jazyk. V roce 2017 získal Sudetoněmeckou kulturní cenu za výtvarné umění.
SUSAN DONATH
Německá konceptuální umělkyně, sochařka žijící v Drážďanech, kde také absolvovala místní Akademii umění (HfBK). Donath nepracuje s obvyklými materiály, ale ke své tvorbě používá především předměty z historie, skrze které nahlíží na aktuální témata jako je ženské tělo, patriarchální společnost nebo smrt.
IVA KOLORENČOVÁ
Vizuální umělkyně, malířka, sklářka. Absolvovala ateliér skla na FUD UJEP. Zabývá se aplikací termochromních systémů na dřevo a sklo. S Markétou Váradiovou v roce 2020 založily uměleckou skupinu Circumpunkt.
ŠÁRKA VOSMÍKOVÁ - kurátorka
Studentka dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Absolvovala dva semestry na TU v Drážďanech. Aktuálně žije v Praze a zajímá se o současnou uměleckou, především českou scénu.

1. Krypta
Markéta Váradiová, Fragility, 2021, tavené sklo
Susan Donath, Army of me, Porcelánové figurky
První místností výstavy je románská krypta basiliky zaniklého kláštera benediktinek, který kolem roku 1160 založila Judita Durynská, manželka druhého českého krále Vladislava II. Uprostřed krypty mezi čtyřmi sloupy na podstavci leží několik kostí a dvě různobarevná srdce z taveného skla od Markéty Váradiové. Objekty metaforicky odkazují k Juditiným ostatkům, nalezeným v blízkosti kostela. Zářivé srdce z uranového skla symbolizuje život, sílu a odhodlání, oproti tomu druhé tmavé vyhaslé srdce, symbolizuje smrt a bezmoc. Markéta dala svému dílu název Fragility – křehkost, a právě ta je, ať už ve své fyzické či abstraktní rovině, pojítkem skleněných kostí, srdcí a v neposlední řadě i porcelánových figurek Panen Marií od Susan Donath.
Panny Marie, nainstalované německou umělkyní v zadní části krypty, u apsidy (půlkruhového prostoru), stojí všechny pospolu, poblíž jedna druhé – demonstrují tak aktuální vzrůstající feministické tendence ve společnosti. Představují pojmy jako solidárnost, soudržnost, podpora, které si ženy (v tomto případě Panny Marie) navzájem projevují. Gesto sepjatých rukou porcelánových figurek v sakrálním prostředí krypty působí přirozeně, přesto v sobě dílo nese znaky revoltujícího aktu, kdy skupina Panen Marií zastává pozici aktivních bojovnic. Tento význam je posílen i názvem díla Army of me (Moje armáda).

2. Sál Šárka
Iva Kolorenčová, Afinity, 2018, termochromní barva, dřevo, ytong
Sebastian Weise, ZWSW #1, 2014, UV tisk na hliníkové desce, 180 × 120 cm
Sebastian Weise, Blessed are the Sick (ZWSW #3), 2014, FineArt print, akrylové sklo, 120 × 80 cm
Sebastian Weise, ZWSW #32, 2014, FineArt print, akrylové sklo, 60 × 40 cm
Sebastian Weise, ZWSW #12, 2014, FineArt print, akrylové sklo, 60 × 40 cm
Sebastian Weise, ZWSW #37, 2014, FineArt print, akrylové sklo, 60 × 40 cm
Sebastian Weise, ZWSW #38, 2014, FineArt print, akrylové sklo, 60 × 40cm
Sebastian Weise, ZWSW #94, 2014, FineArt print, akrylové sklo, 30 × 20 cm
Sebastian Weise, ZWSW #75, 2014, FineArt print, akrylové sklo, 30 × 20 cm
Celému prostoru Šárky dominují fotografie Sebastiana Weiseho a doplňují je dvě lavice od Ivy Kolorenčové, na které si lze sednout. Povrch lavic natřených termochromní barvou reaguje na teplo a při dostatečném zahřátí se po chvíli objeví dočasný otisk. V gestu nacházíme symboliku pomíjivosti – memento mori. Zwei Seelen wohnen… (ZWSW) – citát z Goethova Fausta (Dvě duše přebývají…) slouží jako výpověď Weiseho identity. Prostřednictvím digitální koláže, ve které autor zkombinoval vždy dvě fotografie pořízené z oblasti Sudet a Německa, vznikla rozsáhlá série. Weiseho zájem o krajinu českého pohraničí má jasný důvod, pochází odtud jeho předci. Ve fotografiích tak reflektuje své kořeny a rozvíjí potenciální osudy.

3. Malovaný sál
Iva Kolorenčová, Afinity, 2018, termochromní barva, dřevo, ytong
Susan Donath, Hamburg, Waldstadt, 2016, instalace, mixed media
V malovaném sále jsou umístěna dvě volně stojící díla – prvním je lavice Ivy Kolorenčové se stejnými termochromními vlastnostmi jako v Šárce a druhým dílem je domeček pro panenky od Susan Donath.
Iva Kolorenčová svou práci pojmenovala slovem Afinity (spřízněnost, blízkost), což v nás může vyvolávat uklidňující, pozitivní pocity. Meditativní záměr je důležitý, stejně jako časovost gesta, ke které dochází díky interakci diváka s dílem. Ve zmíněném gestu – otisku ruky (či jiné části těla) na lavici už nespatřujeme jen znak pomíjivosti, ale i zpřítomnění a uvědomění si (své) duševní blízkosti. Provázanost mezi díly umělkyň není tak markantní, ale existuje – už samotným vkročením do místnosti se stáváme součástí instalace. Sál svými růžovými zdmi s iluzivní malbou mramorového obložení a s lavicí zastupující mobiliář, působí jako pokojíček pro panenky.
Dochází zde k duplikaci už tak silného díla Hamburg, Waldstadt, které roku 2016, v návaznosti na migrační krizi, vytvořila německá umělkyně. Susan Donath do protikladu staví panenku dítěte černošského uprchlíka a dům bohaté, svobodné ženy, který je z pohledové strany otevřený divákovi. Název díla neodkazuje na konkrétní místo – ale fiktivní hamburskou čtvrť „Waldstadt“, kde se černošské dítě v modrých šortkách a červené košili opírá o plot a dívá se směrem ke dveřím panenkovského domu, který je symbolem západního světa. Absence ženy, na kterou odkazují detaily jednotlivých pokojíčků v domě (např. prostřený stůl pro jednoho), nás nabádá k přemýšlení. Proč je dům prázdný?
Nepřítomnost ženy může odkazovat na chybějící matku malého uprchlíka nebo na osamocenou emancipovanou ženu, která je zrovna v práci. Důležitá je role pozorovatele/ky – ten/ta se nedívá zvenčí dovnitř jako černošské dítě, ale zevnitř (z domu) ven – snáze se vciťuje do postavy absentující ženy. Alegorický obraz přijímání uprchlíků lze číst snad jen skrze portrét nepřítomné ženy, který ilustruje touhu západní společnosti podílet se na imaginární identifikaci.

4. Grotta
Markéta Váradiová, Dračí vejce, 2017, hutně tvarované sklo
Poslední místností je umělá raně barokní jeskyně – grotta, v jejímž centru je hnízdo se skleněnými Dračími vejci, symbolizujícími naději a nový život. Instalace Markéty Váradiové zobrazuje přerod, změnu i nový začátek. Zároveň umělá jeskyně uzavírá čtyři kapitoly, čtyři prostory výstavy, nachází se zde pomyslný konec mostu, za nímž se můžeme vědomě ohlédnout.

Vernisáž výstavy se uskutečnila ve čtvrtek 6. října v 17 hodin. Fotogalerie

FOTOGALERIE

Výstava potrvá do 18. 12. 2022 a je otevřena od čtvrtka do soboty od 10 do 17 hodin.

Komentované prohlídky se uskuteční každou druhou neděli od 10 hodin v termínech:
říjen 9. 10. a 23. 10.
listopad 6. 11. a 20. 11.
prosinec 4. 12. a 18. 12.

Jste srdečně zváni!

Financováno za podpory statutárního města Teplice, Česko-německého fondu budoucnosti, Sächsisches Staatsministerium des Innern a Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

ku