Štýrskohradecký univerzitní rukopis v knihovně oseckých cisterciáků

V knihovně oseckého kláštera se mezi početnými raně novověkými rukopisy nachází jeden svázaný ve světlé kůži s bohatou slepotiskovou výzdobou, uprostřed přední desky se na vazbě nalézá oválná kartuše se zkratkou IHS, provázenou křížem nad písmenem „H“ a vějířovitě rozloženými třemi hřeby. Tato abreviatura, která patří mezi tzv. „NOMINA SACRA“ (svatá jména) a bývá rozváděna různě: IHESUS, IESUS HOMINUM SALVATOR (JEŽÍŠ SPASITEL LIDÍ), IESUM HABEMUS SOCIUM (JEŽÍŠE MÁME ZA DRUHA). Posledně uvedená interpretace této zkratky byla hojná zejména v jezuitském prostředí, což by mohlo naznačovat původ svazku. Prolistujeme-li rukopis, což je špalíček o 570 stranách, zjistíme, že jde o soubor univerzitních traktátů. Prvním textem ve svazku je rokem 1647 datovavný „komentáříček“ (Commentariolum) k Exodu od profesora Patera Waggese, jehož se doposud nepodařilo identifikovat. Tento komentáříček si zapsal roku 1647 ve Štýrském Hradci student, jenž sám sebe označil za Petra Oseckého (Petrus Ossecensis) a který měl nepokrytou radost z toho, že mu končí semestr a že odchází z univerzity, přitom projevil jedním dechem svou zbožnost tím, že vzdává nejvyšší chválu čest a slávu Bohu „Graecii tradita 1647 valeat Graecium valeat Luna, Honor et Laus sit Deo summa“. Zbytek svazku obsahuje 5 traktátů z let 1646-1647, z nichž každý (až na jeden) je členěn na 5 až 7 disputací, které si rovněž zapisoval nějaký student, s ohledem na paleografickou charakteristiku písma, která se velmi podobá písmu prvního „komentáříčku“, zřejmě šlo opět o Petra Oseckého. Všechny disputace se věnují teologickým otázkám svázaným se svátostmi římskokatolické církve, zejména s eucharistickou svátostí. Kdo je autorem první disputace napovídá následující přípis: „Tractatus de Sacramentis in genere traditus a Reverendo Patre Bertholdo Soc(ietatis) Jesu Sac(rae) Theologiae decano nec n(on) eisdem professore in Universitate Graecensi Anno 1646“. Z něj se dozvídáme, že traktát o svátostech obecně byl přednesen ctihodným Paterem Bertholdem z Tovaryšstva Ježíšova, děkanem teologické fakulty a také profesorem teologie ve Štýrském Hradci. Díky tomuto záznamu začíná dávat smysl mozaika tohoto rukopisu, který vznikl beze vší pochybnosti jako záznamy studenta na jezuitské univerzitě ve Štýrském Hradci, založené roku 1585. Otázkou je, kdo byl autor traktátů P. Berthold a bylo-li jeho zde uvedené jméno jménem křestním nebo příjmením? Odpověď nám dává kniha Franze von Kronese o dějinách této univerzity, vydaná roku 1886. V ní se podařilo zjistit ve dvou drobných poznámkách, že P. Berthold se křestním jménem jmenoval Johannes a byl dokonce dvakrát rektorem štýrskohradecké univerzity, jednou od 5.X. 1653 a podruhé od 4.II. 1666. O jeho významu svědčí další drobná poznámka nalezená v díle slovinské badatelky Moniky Deželak Trojar o Janezu Ludvikovi Schönlebenovi (1618-1681) z roku 2017, kde se píše, že významný barokní historik Schönleben, narozený v Lublani byl přímo žákem Bertholdovým na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Ovšem na tuto univerzitu nemířili ve velkém jen studenti z dnešního Slovinska, ale poměrně hojně na ní odcházeli studovat také například scholárové ze Skandinávie, jimž se soustavně věnoval norský historik Oskar Garstein (1924-1996). Pro nás je v souvislosti s rukopisem traktátů zajímavé, že mezi studenty byli také budoucí cisterciáci, například Švéd Laurentius Calogeus, jenž zde studoval od roku 1599 a následně se stal cisterciákem v klášteře v Olivě, v dnešním Polsku. Avšak mezi studenty Štýrskohradecké univerzity nalezneme také Zackariase Anthelia (1583-1624) švédského katolického mučedníka. Obecně lze říci, že Univerzita ve Štýrskemén Hradci byla v 17. století mimořádným místem, kde se střetávaly duchovní osobnosti z celé tehdejší Evropy a díky studentu Petrovi z Oseka, jenž měl možnost do tohoto inspirativního prostředí přijít, můžeme dnes v oseckém klášteře obdivovat jeden z rukopisů, který toto univerzitní milieu částečně odráží.
PhDr. Jiří Wolf