CZ/DE/EN

Zámecké interiéry

zamecke_interiery_5.jpgV roce 1947 byl teplickému muzeu přidělen k užívání rozsáhlý komplex zámeckých budov, který patřil v letech 1634-1945 rodu Clary-Aldringen. Mobiliář zámku se po druhé světové válce rozvezl do mnoha kulturních institucí České republiky, část se zpět do Teplic navrátila v letech 1981-1983. Muzejní expozice zachovala tři z původních salonů, další doplnila v roce 1994. Pokoje spolu s „rokokovým sálem“ prezentují kulturní dějiny Teplicka a bohatost uměleckých sbírek Regionálního muzea v Teplicích.

Zámecké interiéry jsou umístěny v hlavním křídle zámku, které bylo vybudováno v 16. a upraveno v druhé polovině 18. století. V interiérech se zachovala původní kamna a podlahy z 1. poloviny 19. století, většina dřevěných obložení byla instalována při velkých úpravách zámeckých interiérů na konci 19. století. Pokoje představují umělecké slohy 19. století v souvislostech s konkrétními historickými událostmi a osobnostmi. Z původních zámeckých obrazových sbírek prezentují především rodovou portrétní galerii, která poukazuje na události formující dějiny nejen šlechtického rodu a Teplicka, ale celé Evropy.

Rokokový sál

Dominantním prostorem hlavního zámeckého křídla se po roce 1751 stal velký sál,  na který navazovalo šest pokojů s výhledem na Zámecké náměstí. Původní rokoková štuková výzdoba sálu byla upravována na konci 18. století a pak koncem 19. století. Tehdy interiér doplnil  lustr vyrobený v dílně muránského mistra Giovanniho Ongara. Původně byl sál vybaven nábytkem a na stěnách byly instalovány rozměrné portréty. V sále se konaly literární a hudební salony, kterých se zúčastňovali význační lázeňští hosté. V roce 2002 podpořila Evropská unie prostřednictvím programu Phare CBC projekt Regionálního muzea v Teplicích na rekonstrukci rokokového sálu. Celková rekonstrukce stála téměř 1,5 mil. Kč. V současné době je sál využíván pro koncertní  a  slavnostní účely a svatební obřady.

Hudební salón

Pokoj připomíná návštěvy slavných hudebních mistrů na teplickém zámku, traduje se koncert F. Chopina z 23. 8. 1829, při kterém improvizoval na téma děl slavných hudebních mistrů nebo F. Lizsta 19. 8. 1853. Pokoj je vybaven původním pozdně klasicistním dřevěným obložením se čtyřmi dekorativními obrazy s námětem ročních období, a doplněn benátským lustrem z dílny M. O. Testoliniho.

Modrý salónek

Historizující zařízení pokoje z let 1850 - 1900 je tvarově upraveno do neorokokového stylu a modrobílé barevnosti míšeňského porcelánu, dříve se také představoval jako Míšeňský salon. V Míšni byla vyrobena neorokoková kamna i bohatě modelovaný lustr. Vybavení pokoje je doplněno replikami vitrín ve stylu francouzského rokoka 2. poloviny 18. století. Portréty připomínají rovněž období po 1750. Podobizna Josefy Clary-Aldringenové (1728 - 1801) byla vytvořena středoevropským malířem. Kněžna Clary patřila do blízkého okruhu Josefa II., jehož další členy představuje akvarel amatérského malíře 18. století.

PhDr. Bohuslava Chleborádová