Zámecká zahrada

„Je třeba jíti do Teplic, aby bylo možné vidět co je nejmoudřejšího v zániku a zrodu. Kníže Clary měl zahradu nudnou co nejvznešeněji, oceňovanou lázeňskými hosty během staletí. Vyhlásil válku kamenům, zdem, schodištím a terasám... I když byl proniknut svatou úctou k nejstarším stromům, dost jich odsoudil, aby zničil rovné linie a promísil je s nepravidelnými záhony. Obratně oddělil dvě velké vodní plochy, z nichž jedna je skutečným jezerem a druhá má maurský pavilon a půvabný ostrov.“ Těmito několika větami popsal Charles de Ligne ve své knize o velkých zahradách v Evropě zásadní změny, které po roce 1787 zařadily malou teplickou zahradu vedle rozlohou a významem mnohem větších parků.
O vzhledu a uspořádání zahrady se podrobněji poprvé dočteme v popisu teplických lázní německého lékaře C. Schenkweldta vydaném roku 1607. Český literát a historik Bohuslav Balbín ve své historii Čech oceňoval nejen estetický vzhled, ale také bohatství druhů rostlin, keřů a stromů, kterými byly osázeny užitné i okrasné části. K proslulosti zahrady přispělo později rovněž množství exotických dřevin.
Clary-Aldringenové od počátku 18. století přizpůsobovali vzhled zahrady dobovým estetickým požadavkům od pevné koncepce po volnější krajinářské pojetí. V zahradě bylo umístěno bludiště, bažantnice, oranžérie, skleník s fíkovníky, dvůr s ukázkou venkovského stylu života, na rybnících bylo možno lovit divoké kachny i provozovat projížďky na loďkách nebo gondolách. Roku 1732 doplnil siluetu zahrady Zahradní a plesový dům, ve kterém se lázeňští hosté věnovali tanci, karetním a stolním hrám. Mezi lety 1787-1810 Jan N. Clary-Aldringen podle plánů drážďanského architekta J. A. Giessela realizoval velkorysé stavební a urbanistické změny, kterými spojil zámek se zahradou i s městskou zástavbou v jednotném klasicistním stylu. Celá koncepce neměla tehdy v českých zemích obdobu.
V zahradě nechal odstranit hospodářské budovy, vysušit část horního rybníka a upravil terén mezi oběma vodními plochami. Změnil zahradě hlavní osu a zeleň doplnil několika pavilony v různých stylech. Otevřel do zahrady jižní průčelí zámku s arkádami, na které navazovalo nově přistavěné zámecké divadlo zakončené salonem s průčelím ovlivněným francouzským klasicismem. Kromě klasicistních prvků byly při stavebních úpravách fasád zámeckého kostela, východního křídla a některých zahradních staveb použity, tehdy zcela ojediněle, novogotické tvary.
Dům s přiléhající voliérou nad tzv. Ptačími schody byl postavený v letech 1806-1808 jako obydlí zámeckého zahradníka. Jeho stavba spadá do období jedné z největších přestaveb areálu teplického zámku, během níž byl zámecký park přetvářen ze zahrady francouzského typu do podoby rozvolněného anglického parku s pavilony a drobnými stavbami. Dům zahradníka tak tvořil zázemí pro údržbu parku. Později bylo pro zahradníka postaveno jiné obydlí a objekt změnil funkci na kancelářské a ubytovací prostory úředníků velkostatku a zámku. V novodobé historii do konce roku 2009 sloužil jako restaurace s názvem Šárka.
V roce 1813 se zahrada nevyhnula nájezdu ruských vojsk, ale škody se podařilo rychle odstranit a dál probíhaly proměny vzhledu zahrady i stavební úpravy zámku. V roce 1841 přibyl na horním rybníce uměle vybudovaný ostrov a přestavěno bylo rovněž přístaviště loděk, které po roce 1870 získalo historizující podobu dřevěné stavby s řezbami labutí. Veřejnosti byla zahrada zpřístupněna v roce 1848, počátkem třicátých let minulého století bylo v jižní části otevřeno zahrady veřejné koupaliště, jehož provoz byl ukončen v letech devadesátých. Celková plocha zahrady byla po roce 1970 zmenšena díky stavbě silničního mostu, která zabrala západní část.
PhDr. Bohuslava Chleborádová