Historické hodiny

Expozicí historických hodin přibližuje teplické muzeum již od roku 1996 vývoj měření času se zaměřením na slohové proměny hodinových schrán spolu s technickým vývojem vlastních mechanismů v průběhu 18. až počátku 20. století. Většinu vystavených kusů tvoří stolní hodiny, především altánové, sloupkové a skříňkové, ale jsou zde zastoupeny i hodiny figurální, kartušové, skleletové, vázové a budíky. Z prezentovaných nástěnných hodin jmenujme rámové, obrazové a kartelové.  

U většiny z vystavených hodin zatím zůstává výrobce anonymní a víme jen, že pocházejí z hodinářských dílen Čech, Rakouska, Německa a Francie. Na některých cifernících si však může návštěvník přečíst i jména hodinářských mistrů. Připomeňme především teplického Ludwiga Schneidera, jehož dílna je zastoupena dvěma hodinami z 50. let 19. století. Dále pak Ignatze Fischera z Duchcova tvořícího v polovině století osmnáctého a chomutovského Josepha Fraenzla, z jehož dílny pocházejí dva vystavené stroje z první čtvrtiny 19. století. Ze zastoupených zahraničních mistrů zmiňme například Georga Geigera z Vídně. Autoři hodinových schrán bývají na rozdíl od hodinářských mistrů anonymní, přestože tvorba rytých a vyřezávaných aplikací, číselníků, ručiček, čoček i kyvadel předpokládá mistrovsky zvládnutou práci s různými druhy kovů, alabastrem i vzácnými dřevy.

Hodináři se již od středověku sdružovali do různých společenstev a tovaryšstev. Až do počátku 18. století však patřili pod zámečnický cech, od kterého se odpojili roku 1708 dekretem Josefa II., jenž dal vzniknout pražskému hodinářskému cechu. Mistři tohoto cechu se dělili na pražské velkohodináře a malohodináře. Vedle nich zde ale byli sdruženi i takzvaní venkovští mistři, pocházející z různých částí českých zemí, převážně z měst severních a severozápadních Čech - například Česká Lípa, Děčín, Josefov, Kadaň, Karlovy Vary, Litoměřice a Most. Nejstarší zmínka o teplickém hodináři Hansi Hansovi zvaném „Klein Uhrmacher“ pak pochází z roku 1769. Podle jeho přízviska lze soudit, že se specializoval na tvorbu hodinek. Dalším známým teplickým hodinářem tohoto období byl Hans Nikodemus, který získal mistrovský titul v roce 1765, a jehož jméno známe díky zápisu v matrice z roku 1799, kdy se mu narodil syn.  

Na konci 18. století se i na naše území rozšířil typ dřevěných, malovaných hodin pocházející z oblasti okolo Schwarzwaldu, jejichž tvar ovlivnil hodinářské mistry na několik desetiletí. Z regionálního hlediska pak představuje zajímavou kapitolu v historii výroby hodin 19. století, kdy se po zrušení cechovní organizace živnostenským řádem roku 1859 stává jejich tvorba záležitostí živnostenských společenstev, manufaktur a později i továren.

V roce 1887 založili v Chomutově Němci Schlenker a Kienzle v objektu bývalého mlýna malý závod na výrobu hodin, který se velmi rychle rozrůstal a před první světovou válkou byl jedním z největších v monarchii. Vyráběly se zde hlavně spotřební druhy hodin, tj. budíky, nástěnné i stolní hodiny a především pak schwarzwaldky, pendlovky a kukačky. Jako filiálka továrny ve Schwenningenu nad Neckarem, od roku 1927 pod novým názvem „J. Kienzle, továrna na hodiny“, fungoval závod až do roku v roce 1948, kdy byl po částečné konfiskaci majetku včleněn do národního podniku Chronotechna.    

Mgr. Stanislava Klečáková