Pravěké dějiny Podkrušnohoří

Sídliště a pohřebiště z mladší a pozdní doby kamenné (5. tisíciletí až 2. tisíciletí před našim letopočtem) prezentuje keramika a ukázky kamenných nástrojů. Aktivní obdělávání půdy totiž vedlo nejstarší zemědělce k zakládání osad, nutnost důkladnějšího opracování dřeva při stavbě příbytků si vynutilo výrobu dokonalých kamenných nástrojů a potřeba uchovávání potravin přiměla člověka vyrábět keramiku. Znalost tkaní látek z ovčí vlny či z rostlinných látek změnila též způsob odívání lidí, závislých do té doby zejména na kůži lovné zvěře.     

Z hmotné kultury civilizací bronzového věku (2. tisícíletí až počátek 1. tisíciletí před našim letopočtem) jsou vedle keramiky vystaveny ukázky zejména nástrojů, šperků a zbraní vyrobených z nového materiálu – z bronzu. Bronzové nástroje ve své době výrazně zvýšily produktivitu práce, bronzové zbraně zase zajistily efektivitu kořistnických nájezdů a bronz se ukázal jako skvělý materiál pro rozvoj šperkařství, zejména k výrobě jehlic, náramků, nákrčníků a spon. V mladší době železné – laténské (4. – 1. století před našim letopočtem) v severozápadních Čechách sídlili historičtí Keltové. Vyspělost jejich řemeslníků dokládají nálezy zejména z pohřebišť. Jeden z největších keltských středoevropských hřbitovů byl nalezen u Jenišova Újezdu na Bílinsku.

Z nejznámějšího keltského pokladu z Podkrušnohoří, nalezeného v  Obřím pramenu u Lahoště na Duchcovsku, je kromě ukázek bronzových spon, náramků, prstenů a kroužků vystavena i kopie bronzového kotlíku. Dnes již přesně nezjistitelné množství bronzových šperků uložil do vod pramene někdy kolem roku 350 před našim letopočtem společensky jistě vysoce postavený Kelt, který si chtěl tímto způsobem vysloužit přízeň nadpřirozených sil a božstev. Z doby římské a stěhování národů (1. století před našim letopočtem až 5. století našeho letopočtu) se v Podkrušnohoří dochovaly sídliště a pohřebiště starých Germánů, kteří zde na prahu historického věku vystřídali Kelty. Jejich kulturu, s početnými importy z římskoprovincionálního prostředí, reprezentují především nálezy ze žárových hrobů prostého lidu či z hrobů nespálených těl starogermánské aristokracie. Z knížecího hrobu rozrušeného u Lysce pochází též bronzová pánev (dnes ve sbírkách Národního muzea v Praze), jež představuje jediný předmět z pravěkých dějin Teplicka, u kterého známe jméno výrobce. Podle kolku vyraženého na rukojeti víme, že byla vyrobena v dílně T. R. Sitta a C. A. Hanonna v římské Kápui a do podkrušnohorského regionu se dostala obchodem.  

PhDr. Peter Budinský