Exponát měsíce

2024/9 : Pravěký hrob nejstarších zemědělců v Evropě v obci Ohníč

Exponát měsíce září / foyer teplického zámku / vstup zdarma
V červnu 2019 bylo kontaktováno archeologické oddělení Regionálního muzea v Teplicích v souvislosti s přípravou zemních prací v záplavové oblasti řeky Bíliny v obci Ohníč. Archeologickým dohledem byly odkryty nové archeologické objekty v zachyceném území. Jednalo se o zahloubené jámy s nálezy pravěké keramiky, kamenných nástrojů a zbytků pravěkých domů a zvířecích kostí. Nálezy byly datovány do období mladší doby kamenné, do kultury s lineární keramikou, která nese název podle způsobu výzdoby keramických nádob.
Součástí odborného zpracování je i hledání starších lokalit v okolí. V archivu archeologického oddělení byl zjištěn nález stejné archeologické kultury před 123 lety, spojený s archeologickou činností jednoho z prvních muzejníků Roberta Karla Weinzierla (1855-1909). Nález pochází z roku 1901, kdy byl zapsán k datu 20. 3. v jeho osobním deníku. Krátký popis hrobu i s jeho nákresem v půdorysu a profilu zachytil s poměrně velkou přesností. Z textu vyplývá, že skrčenec ležel na pravé straně se silně skrčenými dolními končetinami, s chodidly téměř pod pánví, s orientací sever – jih. Hlavu měl zakloněnou dozadu a skrčené ruce se sepjatými dlaněmi před obličejem. Podle znaků skeletu nebožtíka se jednalo o ženu, která ležela v hloubce 0,9 až 1 m v hrobu v naplaveném písku. Severně od lebky se nacházely zbytky dvou až tří hliněných nádob. Asi 10 m východně byla objevena sídelní jáma s podobnými nálezy z mladšího období kultury s lineární keramikou.
Kultura lidu s lineární keramikou
Jedná se o nejstarší zemědělce v Evropě, kteří podle genetických analýz a datování přišli na území střední Evropy z Blízkého východu v období kolem 6000 let před Kristem. Jako první pěstovali kulturní rostliny, konkrétně pšenici, ke své obživě. Zároveň stojí na počátku chovu domácích zvířat k zajištění živobytí, především hovězího dobytka, ovcí a koz. Prvenství jim náleží i v používání hliněných nádob. Technologii jejich výroby převzali od obyvatel Blízkého východu. Sídliště těchto zemědělců se nacházela od dolního Rýna na západě, až po řeku Prut na východě. Na našem území žili podél vodních toků. Jejich sídliště sestávala z několika dlouhých kůlových domů širokých 5 až 7 metrů a 45 metrů dlouhých. Jejich nebožtíci byli pohřbíváni nedaleko sídlišť ve skrčené poloze. V Čechách se dosud našlo jen několik takových pohřebišť, hlavně na Moravě. Součástí hrobů byly keramické nádoby, kamenná industrie i kostěné ozdoby.
Mgr. Jaroslav Hudec, archeolog teplického muzea

FOTOGALERIE