Exponát měsíce

2024/8 : Rychtářská práva

Exponát měsíce srpna /foyer teplického zámku/ vstup zdarma
Rychtářské právo bylo odznakem moci rychtáře a patřilo k starobylým slovanským zvyklostem. Jako přežitek z časů dávno minulých se někde udrželo až do poloviny 19. století.
Rychtář v obci zastupoval vrchnost, v královských městech panovníka. Byl dosazován přímo nebo volen obecními konšely a vrchností stvrzován. Měl nižší soudní moc, zastupoval vrchnost v řešení menších soukromoprávních a policejních sporů. Soudil podle práva městského a zřízení zemského. Pro zápisy rozsudků byly vedeny rychtářské knihy. Rychtář ručil za dodržování povinností a příkazů, vedl exekuční úkony, vybíral poplatky a daně, zatýkal provinilce a řídil činnost podřízeného personálu v městské justici. Měl dohled nad veřejnou bezpečností a mravností, působil také jako dozor na trhu. Jeho pomocníky byli rychtářský písař, posel, pacholek nebo pochop, biřic a ponocný. Měšťané ve snaze odstranit vliv vrchnosti na městskou správu a zbavit se jejího přímého dohledu na justici města se často snažili právo ustanovovat rychtáře vykoupit a jmenovat si ho poté sami. To mělo za následek pokles rychtářova významu, který se stal pouhým úředníkem městské rady s policejní pravomocí. Do popředí se posléze dostávali konšelé v čele s purkmistrem. Ve venkovském prostředí původní pravomoci rychtáři většinou zůstávaly. Rychtář dostával pevný roční plat a podíly z provedených úkonů, např. z vybraných pokut, odvedených dávek apod.
Rychtářskému právu se říkalo žíla, palcát nebo ruka. Jeho používání se rozšířilo v raném novověku. Rychtář jej po jmenování a přísaze převzal spolu s pečetí. Zahajoval s ním jednání a používal ho při výkonu svých pravomocí. Mělo téměř posvátný význam nedotknutelnosti. Obvykle bylo ukryto na rychtě v pouzdře či hedvábném šátku v rohové trojhranné skříňce nebo viselo v rohu světnice nad stolem, kde bylo čestné místo rychtáře. Známe několik podob rychtářského práva. To, které se nazývalo žílou, bývalo spletené ze sedmi býčích šlach. Někdy bylo vyzdobeno propletenými barevnými řemínky, hedvábným třepením či stočeným drátem. Falický tvar a materiál býkovcového rychtářského práva odkazoval také na jeho ochrannou funkci proti očarování a uhranutí soudce, tento význam posléze vymizel a právo zůstalo jen symbolem rychtářské moci. Dalším typem je tvar ruky s předloktím, většinou mosazné pěsti na dřevěné krátké násadě. Pěst někdy svírá hřeb či sečnou zbraň. Toto právo může být i celodřevěné. Zvláštním druhem je právo obličejové, zakončené stylizovanou mužskou hlavou. Násada byla většinou obšitá kůží a pobitá cvoky nebo hřeby. Na horním konci rychtářského práva bývá kožená klička nebo kroužek k zavěšení.
K rychtářskému právu pociťovali lidé vážnost a při soudu na něj přísahali. Komu rychtář palcát nebo žílu na přechodný čas předal, ten s tím převzal i rychtářské pravomoci. Svůj význam měla manipulace s právem. Když se konala obecní schůze, seděl rychtář s kloboukem v rohu, vedle něj konšelé a následně další občané. Udeřil-li rychtář do stolu, urovnával hádku znepřátelených stran nebo pronášel rozhodnutí. Odložil-li právo, přerušil jednání, či dával pokyn k mluvení tázané osobě. Rychtářského práva bylo možné použít i k fyzickému napomenutí či vlastní sebeobraně.
Pavlína Boušková

FOTOGALERIE