Exponát měsíce
2024/7 : Cihla – všem známý stavební materiál s historií starou tisíce let
Zpět na seznam...
Exponát měsíce července /foyer teplického zámku/ vstup zdarma
Nejstarší nálezy pocházejí z období kolem 8 tisíc let před naším letopočtem, kdy byly na břehu řeky Jordán nalezeny první typy cihel, které svým tvarem připomínaly spíše bochník chleba. Hněteny byly ručně z bláta a vody, následně vysoušeny na slunci a po vytvrdnutí používány ke stavbě. Jako malta bylo v té době používáno bláto. Později se cihly začaly tvarovat pomocí dřevěných forem a kolem 5 tisíc let před naším letopočtem se v Mezopotámii objevují první pálené cihly.
Velký rozvoj cihlářského řemesla proběhl v období středověku. Výrobu cihel usnadňovaly lisovací stoly. Cihly se nejprve sušily čtyři týdny a následně se vypalovaly v pecích s pevnou podlahou, na kterou se cihly naskládaly a ve spodní části se rozdělal oheň. V novověku se technologie vypalování zlepšovala díky zdokonalení vypalovacích pecí. V 19. století se začala požívat kruhová pec, která zajišťovala rovnoměrné proudění horkého vzduchu a vypálení cihel i z horní strany. Od roku 1850 se používala Hoffmanova pec, která svým navržením zajišťovala nepřetržitý provoz po celý den.
V českých zemích se pálená cihla začala ve vesnickém stavitelství uplatňovat od 19. století. Dvorským dekretem z roku 1816 byl vydán zákaz stavět domy ze dřeva, čímž se chtělo zabránit šíření požárů. Cihly vyráběné v cihelnách však byly v té době poměrně drahé, mnohdy se prodražily hlavně kvůli dovozu. Od roku 1819 byla možnost vyrábět cihly na vlastních pozemcích. Stavebník si najímal odborníka – cihláře, který vyrobil pomocí dřevěných forem potřebné množství cihel, ty se nejprve ve větru sušily, pak se složily "do kozla" a následně vypálily.
Umístění větších cihelen bylo vázáno na výskyt kvalitní cihlářské hlíny, která měla být jílovitá, mastná a bezvápenná. Práce při dobývání hlíny probíhaly
ještě i na počátku 20. století převážně ručně a díky tomu se během kopáčských prací podařilo objevit řadu archeologických nálezů.
Mgr. Kateřina Laufová, kurátorka archeologické sbírky