Exponát měsíce
2024/3 : Zdeněk Váňa (1924-1994) - démonolog z teplického muzea
Zpět na seznam...
Exponát měsíce března/foyer teplického zámku/ vstup zdarma
Zdeněk Váňa (1924-1994) byl evropsky významný znalec slovanské démonologie. Obsahem exponátu měsíce jsou ukázky jeho publikací z knihovny Regionálního muzea v Teplicích.
Zdeněk Váňa patří k nejpozoruhodnějším postavám a nejvýznamnějším odborným pracovníkům muzea v Teplicích v průběhu celých jeho více než stoletých dějin. Zdeněk Váňa v něm působil jako vedoucí zdejšího „pravěkého oddělení“ (1947-1953), s touto prací začal ještě za svých studií archeologie a historie na FFUK v Praze. Zajímavý doklad o tehdejší spolupráci teplického a duchcovského muzea přináší Váňův dopis adresovaný duchcovské muzejnici a archeoložce Hermině Davidové-Mayové (1891-1986) datovaný 5. zářím 1950 a opatřený razítkem „Pravěké oddělení městského musea v Teplicích“, v němž mimo jiné píše: „Byl bych Vám paní doktorko velmi vděčen, kdybyste mi laskavě zapůjčila plán hradiště v Zabrušanech. Zahájíme tam totiž v nejbližších dnech výzkum valu a chtěli bychom si také zhotovit pro výstavní účely sádrový model tohoto hradiště“. Výzkum zabrušanského hradiště byl významným mezníkem v odborném curriculu Zdeňka Váni. Rezultáty jeho bádání se objevují ve dvou článcích publikovaných v letech 1951 a 1952 v Archeologických rozhledech a v jednom článku, otištěném v roce 1955 v Časopise Národního muzea. Objev zabrušanského hradiště v roce 1883 v nich Váňa oprávněně připsal teplickému muzejníkovi Antonu Hermannu Fasslovi (1848-1916). Většina archeologických nálezů ze Zabrušan se dostala do teplického muzea, ale část také do duchcovského, kde výzkumy v Zabrušanech prováděla ve čtyřicátých a padesátých letech mj. výše zmíněná Hermina Davidová-Mayová. Za významný přínos vlastního archeologického výzkumu v Zabrušanech pokládal Váňa jím zkoumanou lokální keramiku mladohradištního rázu, kterou prozatímně označil za keramiku „zabrušanského typu“, vyznačující se svéráznou výzdobou z kolků v podobě „rybích šupin“. Zajímavé také bylo Váňovo tvrzení, že ze zabrušanského výzkumu podle něj zřetelně vystupují prokazatelné kulturní styky zdejší populace s Lužickými Srby a Polabskými Slovany.
Zájem o Zabrušany, který Zdeněk Váňa prohloubil za svého působení v teplickém muzeu, se odráží v jeho knihách popularizačních, které nemají čistě archeologický ráz, jako je „Svět slovanských bohů a démonů“, Praha 1990, kterážto kniha může být částečně srovnávána s vynikajícím dílem polského historika Aleksandera Gieysztora (1916-1999) „Mitologia Słowian“ a dočkala se po dvou letech také překladu do němčiny a stuttgartského vydání. V této Váňově knize probleskne vzpomínka na Zabrušany dvakrát, jednou připomenutím objevu koňské hlavy, která měla apotropaicky odhánět od zabrušanského hradiště zlé síly a dodat mu větší odolnost proti nepřátelům, podruhé se objevují v této knize zabrušanské reminiscence, když připomíná na zdejším hradišti nalezený střep s motivem hexagramu (šesticípé hvězdy). Vzhledem k tomu, že střed hexagramu byl provrtán, nemohla nádoba sloužit k praktickým účelům a lze tedy předpokládat její magické využití.
Knihovna RMT