Exponát měsíce - Archiv
2023/6 : Přírodovědná díla od hraběte Buffona ve sbírce starých tisků Regionálního muzea v Teplicích
Zpět na seznam...
Exponát měsíce června / foyer teplického zámku / vstup zdarma
V teplickém muzeu se dochovalo 27. svazků díla označovaného v německém překladu jako „Herrn von Buffons´ Naturgeschichte…“, šlo o berlínské vydání přírodovědných spisů Buffonových spojované s vydavatelem a nakladatelem Joachimem Paulim. Svazky dochované ve sbírce starých tisků RMT pocházejí z let 1771-1808.
Autorem tohoto slavného díla byl proslulý francouzský hrabě Georges Louis Leclerc de Buffon (1707-1788) - salónní přírodovědec, milovník lesů a jejich obyvatel, vynikající učenec. Emanuel Rádl v prvním díle svých klasických „Dějin biologických teorií novověku“ o něm napsal: „Být odborníkem nikdy nebylo jeho ideálem. Specializaci nenáviděl a jeho neobyčejná chvála Plinia ukazuje, kam svou vědou mířil: chtěl stát vůči přírodě svobodně jako muž světa, jako diletant.“ Názory hraběte Buffona byly smělé novátorské a přitom jednoduché a přímé. Rádl popisuje Buffonův výpad proti linnéovskému chápání přírody, která za pomoci binomické nomenklatury touží celistvou přírodu rozřezat a nasoukat do jednotlivých předem připravených přihrádek.
Linnéovská metoda, nesmírně důležitá ve vývoji poznání se stává v očích Buffonových samoúčelem. Dejme ještě jednou slovo Rádlovi: “Učenci, říká (Buffon), přehánějí metodu, která je jen pouhou pomůckou, jež šetří práci a napomáhá paměti. Místo aby se přizpůsobili proteovské přírodě, pojednávají jí podle umělých pravidel a užívají stejnou metodu ve všech možných i nemožných případech. Rozkouskovávají tak přírodu, která je v sobě jednotná, a tím, že do nekonečna rozmnožují vědecké názvy a pojmy, činí vědeckou řeč obtížnější, než je věda sama “.
Vrcholným dílem Buffonovým byla právě „L’Histoire Naturelle, générale et particulière, avec la description du Cabinet du Roi“, která se ve 36 svazcích snažila reflektovat tehdy známou přírodu za přispění řady Buffonových spolupracovníků. Právě německá verze tohoto díla se nachází ve sbírce teplického muzea. O překlad tohoto Buffonova mnohasvazkového spisu do němčiny se zasloužil především lékař a přírodovědec Friedrich Heinrich Wilhelm Martini (1729-1778).
Tak jako lze v otázkách vědecké metody pokládat Buffona za progresivního, jde-li o popis jednotlivých druhů, zde konkrétně ptáků v těchto knihách, máme občas dojem, že se ocitáme o dvě století zpátky v dobách Konráda Gesnera nebo Ulyssese Aldrovandiho. Buffon například v kapitole o krkavci vypočítává různé skutečnosti dokumentující dějiny vztahu člověka a tohoto ptáka. S odvoláním na dávného přírodovědce Belona a jeho spis „Nature des oiseux“ z roku 1550 například píše, že zatímco ve staré Anglii bylo zakázáno krkavcům ubližovat, na Faerských ostrovech nebo na Maltě bývala vypsána odměna za jejich zabití. O několik odstavců dále o krkavci zaznamenal mj. toto :… když k tomu připočteme jeho smutnou barvu a ještě smutnější, ovšem ve srovnání s velikostí tohoto zvířete slabý hlas, jeho neušlechtilou podobu, divoké vzezření a smrdutý zápach, není se čemu divit, že byl takřka ve všech dobách terčem lidské nechuti a odporu. Židé měli zakázáno požívat jeho maso, divoši jej nejedli vůbec a u nás i ti nejubožejší lidé jej požívali jen s krajním přemáháním.“ Knihy z teplického muzea tak ukazují, že žádná slavná osobnost (ani Buffon) není ve všech svých výtvorech stejně silná, že při vytváření portrétu každé bytosti, včetně proslulých lidí, lze docílit plastičnosti jen tím, že budeme brát v potaz světla i stíny v její tváři.
Knihovna RMT