CZ/DE/EN

Exponát měsíce - Archiv

2022/3 : Knihy barokního učence Athanasia Kirchera ze zámecké knihovny


Zpět na seznam...

exponát měsíce - Archiv

Exponát měsíce března / foyer teplického zámku / vstup zdarma

Exponát měsíce března 2022 představuje dvě knihy zřejmě největšího učence barokní Evropy Athanasia Kirchera (1602-1680), které se dostaly do knihovny teplických Clary-Aldringenů. První kniha se jmenuje „Ars magna lucis et umbrae“, což znamená „Velké umění světla a stínu“ a zabývá se zejména optikou, ale také řadou dalších oborů (např. astronomií) a podle vlastnického vpisku víme, že patřila Janu Marku Jiřímu Clary - Aldringenovi (1638-1700), který ji nechal do katalogu teplické knihovny zapsat v roce 1677. Druhá Kircherova práce „Historia Eustachio-mariana“ je pojednáním o životě sv. Eustacha, podle vlastnického vpisku náležela synu výše uvedeného šlechtice Františku Karlu Clary-Aldringenovi a stala se pro něj inspiračním zdrojem při budování kaple sv. Eustacha ve Mstišově.

Německý barokní jezuita Athanasius Kircher (1602-1680), který býval označován mezi tehdejšími vzdělanci jako fénix nebo jako poslední člověk, jenž věděl všechno, byl osobou vskutku mimořádnou, jehož výstižnou charakteristiku podal nedávno britský historik Peter Burke ve své knize „Giganti učenosti“. Kircher se vskutku zabýval téměř vším od čínských památek, přes egyptské hieroglyfy, otázky optiky, akustiky, dějiny hudby až po studium všech možných jazyků včetně koptštiny nebo arménštiny. Při šířce svých zájmů, které se vtělily do jím sepsaných 32 knih, byl samozřejmě některými svými současníky napadán za domnělé i skutečné chyby ve svém rozsáhlém díle, připomeňme zde alespoň dva z jeho kritiků, oba podobně mnohostranné - dánského učence Marca Meiboma (1630-1711) nebo francouzského řeholníka Marina Mersenna (1588-1648). Veškerá kritika ani poznámky o Kircherově  „lehkověrnosti“ v Joecherově „Gelehretenlexikonu“ však nemohou nic změnit na skutečnosti, že Kircher byl ve společnosti tehdejších učenců a literátů, ale i mimo ní pokládán za hvězdu první velikosti a skutečnou celebritu barokního světa. K jeho věhlasu přispělo i muzeum, které zřídil v Římě a jehož návštěva stejně jako možnost alespoň krátce si popovídat s tímto všestranným jezuitským učencem patřila k touhám mnoha návštěvníků barokního Říma.
Jedním z nich byl pozdější pražský arcibiskup a majitel duchcovského panství Jan Fridrich z Valdštejna (1642-1694) jehož styky s Kircherem zmapoval naposledy Jiří M. Havlík. Athanasius Kircher se v Římě s mladým českým šlechticem spřátelil a později mu dedikoval spis „Ars magna lucis et umbrae“ věnovaný otázkám optiky, který se dodnes dochoval také ve fondech teplické Clary-Aldringenské knihovny. Především však oba přátelé měli jednu společnou zálibu – úctu ke sv. Eustachovi jednomu ze čtrnácti svatých pomocníků, kterému se ještě jako Placidovi údajně zjevil mezi parohy při lovu štvaného jelena ukřižovaný Kristus a dotazoval se jej, proč ho pronásleduje? Následně došlo k proměně Placida v Eustachia, tak jako Šavla v Pavla. To se stalo na místě zvaném Mentorella v prenestinských Alpách kam Athanasius Kircher mladého Valdštejna zavedl, ten potom přispěl na novou kapli sv. Eustacha, která se od roku 1666 na zmíněném místě začala stavět na náklady Jana Fridricha z Valdštejna. Ideovým zdrojem mohl být spis „Historia Eustachio Mariana“, který byl vytištěn v Římě roku 1665, tedy krátce před tím, než se začalo se stavbou zmíněné kaple. Tento spis je rovněž součástí fondu clary-aldringenské knihovny v Teplicích a skládá se z pěti částí. První se věnuje životu sv. Eustachia, jehož ženy Theopisté a dětí Agapiose a Theopistose, o které následně ve sledu neblahých událostí, které se blíží osudům biblického Joba, přišel. Druhá část je věnována genealogii sv. Eustachia a rodů s ním spřízněných „od času prvních římských králů až do naší doby“. Třetí část knihy pojednává právě o místě, kde došlo k Eustachiově konverzi, čtvrtá o založení kostela Panny Marie v Mentorelle a poslední právě o zřízení kostela sv. Eustacha na uvedeném místě.
Přestože Athanasius Kircher byl v úzkém přátelském vztahu zejména s Janem Fridrichem z Valdštejna, nelze opominout ani skutečnost, že také majitel teplického panství Jan Marek Jiří Clary-Aldringen (1638-1700) měl k jezuitskému polyhistorovi velice kladný vztah. Proto se také obě vystavované knihy nesoucí  vlastnické vpisky  Clary- Aldringenů dostaly do jeho knižní sbírky. Kniha „Ars magna lucis et umbrae“, nese latinský vpisek o tom, že kniha náleží urozenému panu Janu Marku Jiřímu z Clary a Aldringenu hraběti Svaté Říše římské, která byla do katalogu zapsána roku 1677. Spis  „Historia Eustachio-mariana“  je z hlediska vpisků  ještě zajímavější. Poznámka „Donum Authoris“, což znamená „dar od autora“ na frontispice provázená třířádkovým italským textem by mohla být od samotného Athanasia Kirchera, ale  z paleografického hlediska se jeho autografu příliš nepodobá. Vlastnický vpisek v knize pochází až z doby nástupce Jana Marka Jiřího – Františka Karla Clary-Aldringena hraběte Svaté Říše římské, pro něhož byl tento spis nepochybně  jedním z hlavních  inspiračních zdrojů při rozhodnutí postavit ve Mstišově kapli zasvěcenou právě sv. Eustachiovi. K položení základního kamene došlo v roce 1707 za asistence oseckého cisterciáckého opata Benedikta Littweriga. To je také skutečnost hodná pozornosti, protože také v Oseku v kapli sv. Kateřiny dodnes nalezneme boční oltář se sochou sv. Eustacha a přímo v Oseku fungovalo také zbožné bratrstvo zasvěcené tomuto svatému.
PhDr. Jiří Wolf