Exponát měsíce - Archiv

2021/3 : Stopy Bohuslava Balbína v oseckém klášteře

Exponát měsíce března / foyer teplického zámku /  vstup zdarma

V letošním roce uplyne 400 let od narození vlasteneckého jezuity, jehož proslulost zasahovala celou katolickou Evropu doby barokní. Učenci v jiných zemích o něm hovořili jako o českém Titu Liviovi. Bohuslav Balbín (1621-1688) byl jednou z největších postav českého literárního a vědeckého baroka. Jednalo se o jezuitského polyhistora mimořádně širokého záběru, byť jej co do mnohostrannosti určitě nelze srovnávat se slavnými učenci z řad jezuitů, jako byl Athansius Kircher (1602-1680) nebo Martin Szentivanyi (1633-1705). Balbínovým hlavním dílem byla mnohasvazková „Miscellanea historica Regni Bohemiae“, v níž se rozhodl popsat České království ze všech pohledů od geologického, botanického, zoologického přes geografický až po etnografický, literárněhistorický a historický, z celkového Balbínova záměru zůstalo jen monumentální torzo. Bohuslav Balbín však získal věhlas jako autor vlastenecké obrany českého jazyka „Dissertatio apologetica pro linqua slavica praecipue bohemica“, kterou je třeba opět vnímat v kontextu dalších obdobných děl (ovšem o něco mladších) od Lužického Srba Michala Abrahama Frencelia (1656-1740) nebo od Slováka Jana Baltazara Magina (1681-1735). Dalším důležitým dílem Bohuslava Balbína, které Vám můžeme ukázat v originále, protože je součástí fondu naší muzejní knihovny, je „Epitome historica rerum Bohemicarum“ v němž se zabývá českými dějinami, přičemž obzvláštní pozornost věnuje jejich počátkům – osobám Cyrila a Metoděje, knížete Bořivoje I., sv. Václavovi a zřejmě fiktivnímu mučedníkovi Podivenovi, sv. Vojtěchovi atd. Osou okolo které se příběh vine, je Stará Boleslav s českým palladiem. Informace čerpá ze spisu tzv. Kristiána, který studuje v rukopise z kláštera augustiniánů v Třeboni, ale tyto informace z primárního pramene míchá s údaji z kroniky Václava Hájka z Libočan. Součástí této knihy je také krásná grafika, zobrazující České království jako rozkvetlou růži, která koresponduje s Balbínovým barokním patriotismem. Pro nás je Balbín zajímavý tím, že byl ve styku s oseckým cisterciáckým opatem Laurentiem Scipionem (1611-1691), což nám potvrzuje jiný osecký cisterciák Malachias Welcker (1643-1712), který píše, že Scipio byl Balbínovým mecenášem, patronem ale také přítelem, což se projevilo také tím, že v době moru 1680 jej na dva měsíce pozval do oseckého kláštera, aby se zde skryl před nákazou, která se klášteru zcela vyhnula, přestože někteří cisterciáci včetně zmíněného Malachiase Welckera se vydávali mezi nakažené, aby jim pomohli. Dalším z oseckých cisterciáků, kteří v roce 1680 působili v zamořených vesnicích, byl Arnoldus Reichmann (1650-1711). V rukopise se dochoval soupis knihovny tohoto cisterciáka, kde se nacházejí díla Bohuslava Balbína.
PhDr. Jiří Wolf

Použitá literatura:
BALBÍN Bohuslav, Epitome historica rerum Bohemicarum, Pragae: Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societatis Jesu, ad Sanctm Clementem, 1677.
KUČERA Jan P. – RAK Jiří, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, Praha: Vyšehrad, 1983.
BALBÍN Bohuslav, Pamětní nápis Bernardu Ignácovi z Martinic, Praha: Vyšehrad, 1988. Satira, kterou jménem čtyř stavů království českého roku 1672 napsal Bohuslav Balbín. Zde je ostře kritizován život a působnost nejvyššího purkrabí pražského Bernarda Ignáce z Martinic, a to ještě za jeho života.
BALBÍN Bohuslav, Krásy a bohatství české země, Praha: Panorama, 1986. Vlastivědné dílo, které obsahuje zeměpisný, přírodopisný i historický obraz Čech 17. století.
BALBÍN Bohuslav, Bohuslava Balbína Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého: Úvod do zdravovědy; O vrstvách kůry zemské. Překlad Emanuel Tonner, Praha: Spolek pro vydání laciných knih českých, 1869. Svazek obsahuje portrét Bohuslava Balbína.