Aktuality - Archiv

Vzpomínka na výtvarníka Rainera Peschla (Lanškroun,1941-2023, Teplice)

Dovolujeme si zveřejnit vzpomínku výtvarníka Martina Tomáška na výraznou postavu teplického kulturního života a častého návštěvníka teplického muzea Rainera Peschla (Lanškroun,1941-2023, Teplice). Zároveň vyjadřujeme upřímnou soustrast všem pozůstalým.

Martin Tomášek: Blues, dvanáct taktů, tři čtverce – Vědění-Síla-Krása
Osmadvacátého ledna blikla v mém mobilu textovka. Dnes ve dvanáct zemřel Rajny! (Rainer Peschl – Český výtvarný umělec z Teplic). Bylo 12 hodin 22 minut. Zprávy se dnes šíří rychle, i ty smutné, které se váží k přátelům a kamarádům.
Vědění: Raineruv život rozhodně nebyl nudným a bezstarostným. Nejen jeho podvědomí totiž utvářely okolnosti, ve kterých se narodil a žil od roku 1941, kdy naší zemi v tu dobu okupovalo nacistické Německo, jež rozpoutalo druhou světovou válku. Po konci války na základě kolektivní viny bylo vyhnáno německé obyvatelstvo z naší země, a krátce na to bylo Československo uchváceno totalitním komunistickým režimem. V roce 1968 vtrhla do naší země vojska Varšavské smlouvy, jednotky sovětské armády nás pak okupovaly až do roku 1989. Svůj život prožil v Teplicích, kde okusil na vlastní kůži nejen v tomto městě, ale v širokém okolí rabování kulturního odkazu našich předků, nerostného bohatství a v konečném důsledku i lidského potenciálu.
Síla: Rainer Peschl nikdy nezaváhal před rozhodnutím – Tvůrčí svoboda nebo Rodina. Více jak dvě třetiny svého života věnoval civilnímu zaměstnání a především své rodině a milované ženě. Až po smutném odchodu, smrti jeho ženy Jany, a rozprostření prázdnoty po ní, se posléze začal s neskutečným nasazením věnovat završení své umělecké tvorby. Ta, do té chvíle zvláštním způsobem, jen probublávala napříč jeho životem. Během více jak deseti let let převedl své skicy, sny a plány do nebývalého souboru mnoha obrazů, které se mu podařilo vytvořit a následně vystavit jak v České republice, tak na konci své životní dráhy i v zahraničí s nebývalým ohlasem.
Rainer patřil do generace, která byla v životě mnohem více nemilosrdně vystavena důsledkům ideologických proklamací, než generace před ní. Vedle těchto neradostných poměrů stává se rovněž pozorným svědkem atomizace umění na bezpočet -ismů. Tato tendence neměla za cíl nic jiného, než odpoutat se od diktovaného umění ze strany církve, šlechty, průmyslových a měšťáckých zbohatlíků, posléze se vymanit z různých ideologií a vydobýt tím pevné místo v umění, v individualitě. Jak těžké, notabene v podmínkách totalitních států. Je zvláštní, že právě desiluse byla hlavním hnacím podnětem přeměny umění a postavení umělce. Nezmiňuji se o těchto okolnostech náhodou. Generace Rainera Peschla od samého počátku svého zájmu o tvorbu bytostně narážela právě na tyto aspekty doby, v níž se nacházela. Při snahách prezentovat své dílo, ideologie vládnoucích v naší zemi tuto potřebu zakázala a proměnila ji ve výsadu, kterou střežila především pro své nohsledy a ne pro svobodně tvořící jedince. Pro prohloubení vědomostí, ale i pro nezbytnost výměny názorů se svými podobně smýšlejícími kolegy, stal se Rainer Peschl součástí seskupení výtvarníků pod názvem Kontakt (malířská skupina „Kontakt“ Chemických závodů v Litvínově). Paradoxně nepřímo setkává se právě zde s odkazem docenta Univerzity Karlovy v Praze, Kamila Linharta, a se vzpomínkami kolegů malířské skupiny na Linhartovy instruktážní přednášky o umění z let 1952-1968. Osobnost a duchovní vklad Kamila Linharta se stávají nejen pro Rainera Peschla, ale i pro ostatní členy Kontaktu, zásadním výchozím bodem utváření jejich individuality, ale i způsobu myšlení v oblasti tvorby. Vím z jeho vyprávění, že ve své plachosti Rajner nikdy nepomýšlel na dráhu umělce, ten termín mu byl neuchopitelný, snad i z důvodu nabubřelých proklamací umělců té doby. Pamatuji se, jak pojem Umělec byl přísně hlídán ideologií moci, která určovala, kdo je a kdo Umělcem není. Jen málokdo se tomuto ubránil a jednoduše se i bez Jejich souhlasu umělcem v pravém slova smyslu stal. Vím, že tvorba Rainera Peschla, kterou nám zanechal, je v jistém ohledu jeho vlastním vykoupením a v její pravdivost bytostně věřím. Aspekt pravdivosti je ostatně jedním z nejsilnějších projevů lidského ducha, a možná právě proto cítím, že se nám může podařit, tento fenomén skrze zvláštní souhry jeho životních okolností v jeho díle vedle svébytně estetického rázu najít.
Blues: V samotném nadpisu, hned za jménem, zmiňuji pojem blues. Vzpomínka na Rajnyho by nebyla úplná, kdybych nezmínil jeho vztah k hudbě, ten přímo koresponduje s jeho výtvarným projevem, který stejně jako hudba k nám přichází v té nejryzejší abstraktní podobě a dokáže nás unášet, vtahovat do nebývalých bezčasových sfér, zklidňovat i uvést do trazu. A proč tři čtverce?
Ty ve své numerické podobě tvoří dvanáctku. A dvanáctka? To je přeci hudební forma blues, navíc čtverec byl rovněž Rajnerovým výlučným stavebním kamenem jeho obrazů včetně jejich čtvercových fotmátů.
Vědění, Síla, Krása: Tuto trojjednotu Rainer Peschl rozhodně svým životem beze zbytku naplnil, naplnil ji skrze chápání světa – Nechat se krásou utvářet a nenásilnit ji. Tento způsob náhledu vytvářel jeho auru a citlivější jedinci ji nemohli přehlédnout. Stal se tak pro mnohé z nich Zasvětitelem – guruem.
Dívám-li se dnes do zimní hluboké noční oblohy, napadá mě, že světlo zemřelé hvězdy, které mi letí vstříc, je nejspíš to Rajnyho.
Teplice – ateliér, 28. - 30. leden 2023