Aktuality - Archiv

Slavný jasnovidec zatčen v Teplicích

Další počin strážmistra Ladislava Havlíčka

Ve středu 15. září večer budeme moci zhlédnout v České televizi 14. díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky s názvem Mechanoskopie. Tento díl je volně inspirován zrodem této kriminalistické metody a jejím průkopníkem, strážmistrem Ladislavem Havlíčkem. O četnickém strážmistru Ladislavu Havlíčkovi, který sloužil v letech 1924–1928 na teplické četnické stanici a jeho podílu na vzniku kriminalistické metody zvané mechanoskopie jsme již informovali.
Nyní představujeme další jeho neobyčejný počin a sice zatčení jasnovidce Hanussena v Teplicích. Erik Jan Hanussen, vlastním jménem Herschel Chajm Steinschneider (1889, Vídeň – 1933, Berlín) byl rakouským varietním umělcem a jasnovidcem. Měl československé občanství, jeho předci byli členy prostějovské židovské obce. Hanussen byl proslulý provozováním magie, hypnózy, fakírství a okultismu.
V mládí se živil jako redaktor v novinách. V tuto dobu dokonce popíral existenci okultismu, brzy ale údajně zjistil, že se mýlil a že je sám médiem. Byl známý svou schopností vyhledat vodu, uhlí a rudu a za 1. světové války se stal oficiálním proutkařem rakouské armády. Začal také vojákům věštit budoucnost.
Jeho „věštecké“ schopnosti mu však nebyly dány od Boha, nýbrž byly dílem propracované taktiky. Před seancí či věštbou pro něj potřebné informace vyhledávali jeho pomocníci, dokázal si také zajistit přístup k obsahu korespondence. Na základě takto získaných zpráv dovedl předpovídat budoucnost nebo odhalovat životní osudy lidí. Nelze mu upřít výjimečné schopnosti, dar empatie a sugesce a talent ovlivňovat druhé lidi. Se svými vystoupeními cestoval po celém světě, nejprve v Rakousku (odtud byl vykázán kvůli provozování nepovolené hypnózy), poté převážně v českém pohraničí (usadil se ve Varnsdorfu) a nakonec v Německu.
Na počátku roku 1928 zavítal se svými vystoupeními a soukromými seancemi do Teplic a do Dubí. Několik týdnů fascinoval publikum svými kouzly a jasnovideckými schopnostmi. Představení byla zcela vyprodána. Při vystoupeních mu pomáhali jeho společníci, sekretář Juhn a impresário Schimecek. Vždy 2,5 hodiny před představením, které obvykle začínalo o půl jedenácté večer, vybírali od lidí lístečky s dotazy na minulost či budoucnost. Hanussen si poté některé „dostatečně zajímavé“ vybral k věštění a asistenti měli v mezidobí plné ruce práce s vyhledáváním potřebných informací, které by pomohly Hanussenovi k úspěšné věštbě. Hanussenovy zázračné schopnosti ale samozřejmě vzbudily pochybnosti. Někteří lidé se cítili poškozeni jeho podvodným jednáním v případě, že nebyli spokojeni s výsledky seancí, za které si Hanussen účtoval vysoké honoráře. Usvědčen byl i při konkrétních případech, kdy byla asistentovi sdělena záměrně lživá informace, kterou pak Hanussen během své seance při „transu“ deklamoval (např. lest Franze Tomschika, majitele sklárny v Kamenném Pahorku o smyšleném vloupání do jeho podniku). Svoji pozornost na něj zaměřili i četníci a zvláště strážmistr Havlíček. Ten zjistil, že Hanussenovi asistenti shromažďují informace o teplických občanech a lázeňských hostech. Neuvěřil jeho zázračným schopnostem a usoudil, že se Hanussen dopouští podvodného jednání. Okolo půlnoci 10. února po zcela vyprodaném představení v teplickém podniku Monopol Havlíček se svými kolegy Hanussena i s jeho tajemníkem a s impresáriem v teplickém hotelu De Saxe zatkl a obvinil ze špionáže a podvodů na důvěřivých občanech. Všichni tři byli eskortováni k okresnímu soudu v Teplicích. Zadržení způsobilo velký rozruch, ale také zájem o tuto problematiku. Na verandě Císařských lázní uskutečnil neurolog dr. Fuchs přednášku na téma „Okultismus a věda“ s následnou debatou. Jejím závěrem bylo konstatování, že jasnovidectví existuje, ale nikdy nemůže být prováděno svévolně, na povel a v jakoukoliv dobu. Spoluvina leží i na publiku, které svou naivitou a slepou vírou v zázračnost neodmítá primitivní Hanussenovo vystoupení.
Havlíček připravil podklady pro soudní proces s Hanussenem, konaný v Litoměřicích. Byl to první případ svého druhu, se kterým se musel soud v Československu vypořádat. Obvinění bylo založeno na následujících zjištěních a podloženo konkrétními případy. Hanussen uvedl publikum v omyl tím, že předstíral jasnovidectví, mezitím však bylo prokázáno, že jeho experimenty jsou podvod, neboť byly umožněny jeho donašeči a špehy. Publikum poškodil také tím, že za zcela bezcenné řeči na soukromých seancích požadoval vysoké honoráře (100,- až 200,- K). Nejprve byli litoměřickým vyšetřujícím soudcem vyslechnuti v Teplicích svědci. Bylo rozhodnuto, že Hanussen vykoná před soudci, úředníky a státními zástupci zkoušku, která prokáže jeho zázračné schopnosti. Proto byl převezen do vyšetřovací vazby do Litoměřic. Díky úspěšné obhajobě byl začátkem března propuštěn z vazby na kauci, krátce před ním byli osvobozeni také jeho asistenti.
Hlavní proces s Hanussenem byl zahájen v prosinci 1929 v Litoměřicích. Průběh důkazního šetření o Hanussenových schopnostech je nejasný, nicméně před soudem prokázal (i s pomocí svědků), že má schopnosti a oprávnění provozovat ve všech zemích Evropy a též v Americe své produkce a je oprávněn za využití svých schopností, námahy a svého času požadovat peníze. Není tedy žádným podvodníkem, nýbrž osobou uznávanou v oblasti telepatie a jasnovidectví. Posudek psychologa však vyzněl v Hanussenův neprospěch. Soud nebyl kompetentní určit, zda obžalovaný má dar jasnovidectví a zda vůbec existuje, neboť nebylo vědecky prokázáno. Přiklonil se k variantě, že je to možné poté, co Hanussen projevil jisté schopnosti. Především díky brilantní obhajobě dr. Emila Marguliese vynesl litoměřický soud v roce 1930 osvobozující rozsudek, který pomohl Hanussenovi k neobyčejnému věhlasu.
V Československu už poté nevystupoval, nové působiště nalezl v Berlíně. Pohyboval se v prostředí nacistických vysokých kruhů. Svými jasnovideckými vystoupeními získal značné bohatství a v Berlíně vybudoval Palác okultismu. Mezi představiteli oddílů SA si našel přátele a dokonce je finančně podporoval. Údajně se dokonce stal Hitlerovým osobním jasnovidcem (to ale není prokázáno a je to velmi nepravděpodobné) a předpověděl požár Říšského sněmu. Prezentoval se jako potomek dánských předků a pseudonymem Hanussen chtěl zakrýt svůj židovský původ. Rozehrál však příliš riskantní politickou hru. Nacisté si byli vědomi, že ví až příliš mnoho a nadto byl již diskutován jeho židovský původ. Komando SA ho v březnu 1933 odvezlo na výslech, poté zmizel a 8. dubna byl nalezen zavražděný v lesíku u Berlína. Pachatel nebyl vypátrán.
Hanussenovy životní osudy inspirovaly režiséra Istvána Szabó k natočení filmu Hanussen (1988) s Klausem Maria Brandauerem v hlavní roli. Snímek byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Československá televize produkovala v roce 1969 třídílný televizní film „Případ jasnovidce Hanussena“.
Pavlína Boušková

Zdroje a odkazy:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erik_Jan_Hanussen
https://ohlasy.info/clanky/2016/01/erik-jan-hanussen.html
https://www.stoplusjednicka.cz/erik-jan-hanussen-predpovedel-pozar-risskeho-snemu-musel-zemrit
https://www.csfd.cz/film/32876-hanussen/prehled/
http://www.krimi-servis.cz/?page_id=7#havlicek
https://www.mujrozhlas.cz/tema/lide-chteji-slyset-ze-zazraky-jsou-mozne-pojednani-o-vzestupu-padu-hermanna-steinschneidera
Ladislav HAVLÍČEK, jasnovidcův smolný únor 1928, soukromá studie
Adamová, K. - Riegrová, B. - Skřejpková, P. - Soukup, L. - Šouša, J., Dějiny českého soudnictví od počátků české státnosti do roku 1938. Praha, 2005.
Teplitz-Schönauer Anzeiger: Nr. 37, 12. 2. 1928, s. 6; Nr. 40, 16. 2. 1928, s. 7; Nr. 41, 17. 2. 1928, s. 4; Nr. 54, 5. 3. 1928;  Nr. 55, 6. 3. 1928; Nr. 292, 17. 12. 1929, s. 6; Nr. 293, 18. 12. 1929; Nr. 294, 19. 12. 1929, s. 8
Teplitzer Zeitung: Nr. 36, 12. 2. 1928, s. 3; Nr. 41, 18. 2. 1928, s. 3