Aktuality - Archiv

Restaurování skříně z etnografické sbírky

Z fotodokumentace je zřejmé, že malovaná skříň byla ve velmi špatném stavu, ale naštěstí ji nenapadl červotoč, který dokáže udělat ze dřeva ,,perník“, a malba figur světců na dveřích nebyla poškozena, pouze znečištěna. Skříň jsme očistili a odstranili zbytky starých zažloutlých laků. Dále jsme sejmuli všechny kovové části, které jsme vyčistili a zkonzervovali zvlášť. Poškozené části dřeva jsme slepili, popř. doplnili novým dřevem. Naši předci nepoužívali na spojování dřevěných částí hřebíky, ale dřevěné trny a tzv. ,,cinky“, spisovně ozuby. Z tohoto důvodu bylo nutné všechny nové dřevěné trny i cinky ručně vyřezat, odstranit staré a nahradit je novými. Na fotografiích je patrné, že spodní díl skříně z poloviny chyběl, proto se musel doplnit dřevem ze starého nábytku. Tohoto úkolu se ujal náš truhlář Radek Vorel, který prkna ohobloval, ručně vyřezal ,,cinky“ a vše k sobě ,,dopasoval“. Rovněž připevnil ozdobné lišty, které z větší části chyběly. Několik původních lišt se dochovalo, takže bylo možné vyfrézovat stejný tvar. To ale bylo velmi obtížné, protože v minulosti se používaly frézy, jejichž tvary dnes již nemáme a tak bylo nutné improvizovat. Z důvodu nedostatečného vybavení muzejní truhlářské dílny bylo nakonec nutné, nechat lišty vyfrézovat mimo muzeum. Rovněž se ukázalo, že jeden mosazný pant je prasklý a druhý chybí, proto bylo potřeba první opravit a další vyrobit z mosazi.

Když byla skříň zkompletována, mohli jsme přistoupit k retušování opravených částí a odřených míst. V prvé řadě jsme museli doplněné dřevo navlhčit, aby posléze nesálo více než následné retušovací pigmenty. Poté bylo možné přistoupit k retušování vždy s ohledem na správný odstín nátěru. V poslední fázi oprav jsme celou skříň sjednotili nanesením damarového laku se včelím voskem, který rovněž slouží jako konzervační a ochranný lak. Připevnili původními hřebíky kování a opravenou skříň naposledy zdokumentovali.

Základním přepokladem možnosti oprav historického nábytku je dostatek materiálu, resp. dřeva, nejlépe podobně starého, protože je vyschlé a nekroutí se. Pokud máte na půdě torzo starého nábytku či již nepotřebná prkna, neváhejte se na nás obrátit, rádi si je odvezeme a použijeme k oživení další poškozené sbírkové skříně, která po ošetření bude moci být představena nejširší veřejnosti.

Vladislava Majerová, konzervátorka

Malovaná skříň (evid. č. N 1687)

V horní části skříně nad dveřmi je zapsáno datum - 1812 a jméno původní majitelky - Therezia Gruber. Skříň je vymalována několika motivy, z nichž hlavní představují čtyři světci na křídlech dveří. Na levém je znázorněn Ježíš Kristus nesoucí v ruce malou zeměkouli. Pod ním je sv. Jakub s holí a knihou. Napravo je vymalována Panna Marie s lilií a pod ní sv. Anna, vedle níž stojí Panna Marie jako malá dívka.

Skříně jsou v lidovém prostředí vývojově mladším typem nábytku. V měšťanském prostředí se více objevují v průběhu 17. století, v lidovém interiéru až ve 2. polovině 18. století. Malované skříně byly dávány nevěstám věnem, proto na nich jako na této skříni často nacházíme jméno majitelky a vročení.

Bc. Markéta Valtrová Kašparová, kurátorka etnografické sbírky