Aktuality - Archiv

Od úmrtí Gustava Carla Laubeho uplynulo 100 let

Gustav Carl Laube pocházel ze starousedlé teplické měšťanské rodiny. Narodil se 9. ledna 1839 v domě čp. 255, který nesl název Goldene Kelle (Zlatá naběračka) a nachází se na dnešním Laubeho náměstí. Jeho otec Alois, který byl pekařským mistrem, se stal městským radním a nájemcem knížecích Nových lázní v Šanově. Gustav Carl absolvoval gymnázium v Mostě a brzy projevil zájem o přírodní vědy, které poté studoval v Praze a v Mnichově. Po ukončení studií v roce 1863 odešel do Vídně a působil tam v geologickém ústavu, dvorním mineralogickém kabinetu a jako asistent v polytechnickém ústavu. Mezitím v roce 1865 promoval v německém Tübingenu na doktora přírodních věd.  V roce 1866 se na vídeňské polytechnice habilitoval v oboru paleontologie a o rok později se stal docentem na vídeňské univerzitě.
Léta 1869–1870 patřila k nejdobrodružnějším v jeho životě. Tehdy se jako geolog zúčastnil druhé německé polární výpravy do ledové oblasti východně od Grónska. Expedici vedl Karl Koldewey a Laube se v ní sešel se svým krajanem Juliem Payerem, který v ní působil jako topograf a vedoucí saní. Arktická výprava nedosáhla kýženého úspěchu, skončila zničením plachetnice Hansa a útrapami, způsobenými osmiměsíčním nuceným pobytem na plovoucí ledové kře. Přesto se polárníkům podařilo zmapovat pobřeží severovýchodního Grónska mezi 74. a 77. stupněm severní šířky. Laube zachytil mnohá pozorování a zážitky z této expedice formou cestopisu.
Po návratu byl jmenován profesorem geologie a mineralogie na německé technice v Praze a následující čtyři desetiletí se věnoval pedagogické činnosti a vědecké práci. V roce 1876 se stal prvním řádným profesorem na nově založené katedře geologie a paleontologie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě.  Po rozdělení univerzity v roce 1882 působil na její německé části a v letech 1893–1894 zastával funkci rektora. Byl jedním ze spoluzakladatelů a prvním prezidentem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Pro Výbor pro přírodovědné zkoumání Čech vypracoval geologické mapy severních a východních Čech a geologii Krušných hor. Věnoval se také geologickým poměrům minerálních a termálních vod severozápadních Čech. Během svého působení na univerzitě vytvořil bohaté geologické a mineralogické sbírky. Byl autorem desítek odborných i populárně naučných prací. Kromě geologie a paleontologie se zajímal také o archeologii, historii a folklór. Mnohé z jeho prací a také články a dokumenty o něm jsou součástí fondu knihovny Regionálního muzea v Teplicích. V roce 1989 vydalo teplické muzeum u příležitosti 150. výročí jeho narození sborník s názvem Gustav Carl Laube, v němž jsou představeny všechny obory jeho činnosti.
Gustav Laube byl prospěšný též svému rodnému městu. V únoru 1879 v důsledku průvalu vod na dole Döllinger u Duchcova zmizely teplické termální prameny a Laube svými vědeckými zkušenostmi a znalostmi přispěl k jejich znovunalezení. Ještě téhož roku byl jmenován čestným občanem města Teplice-Šanov. U příležitosti jeho sedmdesátých narozenin rozhodla rada města Teplic pojmenovat po něm jednu z nových ulic, tehdejší Laubestrasse je dnes ulicí Cajthamlovou. Spolupracoval s teplickým muzeem, kterému v době jeho otevření v roce 1897 věnoval své archeologické sbírky a pomáhal vytvářet sbírky paleontologické a geologické.
V roce 1910 odešel na zasloužený odpočinek. Zemřel v Praze 12. dubna 1923 ve věku 84 let. Podle poslední vůle byl pohřben do rodinné hrobky na teplickém hřbitově.
Pavlína Boušková