Aktuality - Archiv

Hromnice, svátek zahánění zlých duchů, slavíme 2. února

Připomeňte si s námi dnes Hromnice, svátek, kterým každoročně 2. února končil vánoční čas a odstrojoval se stromeček a také se uklízel betlém jak v domácnostech, tak v kostelech. Hromnice byly považovány do jisté míry za konec zimy. Jedná se o den, kdy se v lidovém prostředí nejvíce předpovídalo počasí a vztahuje se k němu snad nejvíce pranostik: „Na Hromnice o hodinu více.“, „Na Hromnice jasná noc, bude mrazů ještě moc.“ a „Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout!“.
Podle ornitologů tato pranostika pochází už z poloviny 15. století, kdy byl užíván tzv. juliánský kalendář. Tehdejší 2. únor tak odpovídal dnešnímu 11. únoru. Po přechodu na gregoriánský kalendář v roce 1584 se Hromnice posunuly na současný, pro skřivana ještě dosti nepříznivý termín.
Na Hromnice se v katolických kostelech žehnají voskové svíce – hromničky. Pak se konal jeden z nejslavnějších průvodů v římskokatolické liturgii, při němž účastníci nesou rozžaté svíce – jako symbol Krista, který má dle starožidovských proroctví představovat světlo národů.
Tradice svěcení svíček Hromniček pochází z přelomu 10. a 11. století. Latinsky se slavnost nazývá Festum candelarum, Candelatio. V Čechách mají svíčky – hromničky v tradiční kultuře především ochrannou funkci proti hromu. V Praze se od 15. století na Hromice konaly výroční jarmarky – Lichtmessjahrmarkt. Také v Třebenicích na Litoměřicku se už od roku 1299 držel jeden ze čtyř výročních trhů na Hromnice. 
Hromnice mohla mít podobu jednoduché delší bílé svíce nebo být zdobena drobnými barevnými nálepy či obrázky Panny Marie, křížku, kvítků a věnečků. Donést hromnici k posvěcení bylo úkolem dětí. Hromniček se užívalo k ochraně osoby, domu, chléva či úrody v případě nebezpečí – zejména při živelných pohromách. Hromnice se zapalovala při velké bouřce, když byla obzvlášť silná, tak se svíce stavila do okna. Hromnice také chránila před těžkou nemocí a nenadálou smrtí. Na Hromnice platil zákaz některých domácích ženských prací, např. šití.
Bc. Markéta Valtrová Kašparová, kurátorka etnografické sbírky RMT

Na základě pranostiky o skřivanovi, jako prvním poslu jara Vám přinášíme informace a fotografie o tomto představiteli z ptačí říše.
Skřivan polní (Alauda arvensis) je malý, nenápadně zbarvený pták, který žije na otevřených, nelesních, takřka stepních lokalitách české krajiny. Živí se převážně hmyzem, který slouží také jako potrava pro mladé. Na podzim jsou zdrojem jeho potravy převážně semena plevelných rostlin. Hnízdo staví na zemi v nízkém podrostu a samička snáší postupně 1-5 malých vajec, na kterých sedí dalších 10-12 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po krátké době 7-11 dní a plně vzletní jsou ve stáří 18 dnů. Rodiče vychovají mladé až 3x do roka. 
Během října odlétají na svá zimoviště do Středomoří a západní Evropy a od půlky února se navrací na svá rodná hnízdiště. Skřivana je spíše slyšet, než vidět. Za zpěvu vystoupá do výšky až 100 metrů, poté pomalu klesá a nakonec s přitaženými křídly padá k zemi. Jeho zpěv nás upoutá pro svou melodičnost a půvab. Počty skřivanů neustále klesají z důvodu intenzifikace a chemizace v zemědělství, úbytku přirozeného prostředí a potravy. Také trvalé odchyty ve Středomoří, z důvodu kulinářských zážitků, nepřispívají ke zvyšování celkového počtů ptáků.
Miroslav Žemlička, kurátor zoologických sbírek RMT