Aktuality - Archiv

Dokumentace sbírkových předmětů

Dnes Vám přinášíme téma ne příliš atraktivní, avšak přibližující část práce muzejních kurátorů, která není veřejnosti běžně prezentována.

Sbírku Regionálního muzea v Teplicích tvoří 37 podsbírek, které prezentují téměř půl miliónu evidenčních čísel a více než milión kusů předmětů. Každý předmět, který se stane součástí muzejní sbírky, absolvuje pouť od původního majitele či místa nálezu až do muzejního depozitáře. A my Vám tuto cestu přiblížíme, včetně úkonů, které ji doprovázejí.

Je několik cest, kterými se přírodnina či lidský výtvor dostane do muzejní sbírky. Děje se tak většinou podle akvizičních plánů, a to bezúplatně (sběrem, výzkumem, darem nebo převodem) a úplatně (koupí od majitele, dědiců, ve starožitnostech apod.). Ke každému nabytí předmětu se zpracovávají náležité doklady. Daná věc se stává sbírkovým předmětem v okamžiku pořízení evidenčního záznamu a zapsáním evidenčního čísla do centrální evidence sbírek. Předmět je od okamžiku zapsání do sbírkové evidence chráněn zákonem č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy.
Sbírku tvoří kurátor a její nezbytnou součástí je výzkum prostředí, z něhož byly sbírkové předměty získány. Evidenční záznam a doprovodná dokumentace slouží k identifikaci sbírkového předmětu a zvyšuje jeho vypovídací schopnost.
Rozlišují se dva stupně evidence – chronologická a systematická. Prvním stupněm je chronologická evidence: předmět je zapsán do přírůstkové knihy a označen přírůstkovým číslem, tvořeným pořadovým číslem přírůstku a lomítkem, označujícím rok. Zápis se provede jak do knihy, tak do počítačové databáze.
Odděleně od chronologické evidence je vedena evidence systematická, neboli druhý stupeň. Ta je prováděna v databázovém systému pro evidenci a správu sbírkových předmětů Museion. Předmětu je přiděleno inventární číslo.
Evidenční záznam sbírkového předmětu obsahuje tyto povinné údaje: název a stručný popis, materiál, rozměry případně hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce, označení území původu, způsob a okolnosti nabytí předmětu, aktuální stav a evidenční čísla. Dále může obsahovat další nepovinné, údaje, např. obrazovou dokumentaci.
Záznamy se uchovávají nejen v systému Museion, ale také papírově na katalogizačních kartách.
Posledním krokem je pak předání předmětu k trvalému uložení do depozitáře. Soustavně probíhá inventarizace sbírky, během níž se porovnává daný sbírkový předmět s evidenčním záznamem a zjišťuje stav předmětu. Celá sbírka se musí inventarizovat každých 15 let.

Mgr. Pavlína Boušková, vedoucí historického oddělení