Aktuality - Archiv

24. června slavíme svátek sv. Jana a magickou Svatojánskou noc

SV. JAN KŘITEL A MAGICKÁ SVATOJÁNSKÁ NOC
K zítřejšímu (24. června) svátku sv. Jana Křtitele vám představujeme zajímavou podmalbu se sv. Janem Křtitelem, jeho osobnost a zvyky a tradice, které se pojí s letním slunovratem. Letní slunovrat a svátek sv. Jana Křtitele připadají na stejný den. Původní pohanské zvyky letního slunovratu chtěla katolická církev nahradit kultem Jana Křtitele. Oba svátky byly tak silné, že časem splynuly v jeden.

Lidové zvyky a pověry
S oslavou svátku Narození sv. Jana Křtitele je v lidové tradici spjata celá řada zvyklostí a obyčejů. Mnohé z nich pochází ještě z předkřesťanských dob, kdy se právě v těchto dnech konaly slavnosti letního slunovratu. Slavný český dějepisec Bohuslav Balbín se zmiňuje o svatojánských ohních, zapalovaných v předvečer světcova svátku na mnoha místech naší země. Ve svých Historických rozmanitostech království českého líčí, jak se sám účastnil jedné takové slavnosti u svatojánského ohně na vrchu Sedlo v Českém Středohoří. Dle lidového podání je to právě doba kolem svátku sv. Jana, kdy celá příroda oplývá tajemnou silou a květiny trhané o svatojánské noci mají zvláštní moc. V minulosti byl sběr bylinek kolem letního slunovratu považován za příležitost uzdravit své tělo i duši, nabýt ztracenou sílu, ochránit své obydlí, přivolat požehnání, ochránit se před uhranutím, přivolat lásku a sňatek. Tradičně se sbírá devatero bylinek, jsou to pelyněk, mateřídouška, mydlice, třezalka, jitrocel, heřmánek, devětsil, řebříček, dobromysl. Svatojánské bylinky se mají sbírat, když nastane půlnoc, to mají největší sílu i čarovnou moc. 24.6. je nejkratší noc v roce, obehnaná spoustou tajemství a záhad. Traduje se, že právě v tento čas je nejlepší doba pro hledání pokladů nebo na přivolání lásky.

Úcta v Čechách
Jan Křtitel je v českých zemích uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů např. benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou. Byl uctíván benediktinkami v Teplicích, kde je dodnes patronem města. Teplice mají hlavu Jana Křtitele na tácu ve svém městském znaku. Světec byl také uctíván v cisterciáckém klášteře v Oseku, kde byl uchováván relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další jeho paže byla uctívána ve Svatovítském pokladu v Praze. Sv. Jan Křtitel je patronem: Malty, Provence, Burgundska, tkalců, krejčích, kožešníků, barvířů, sedlářů, vinařů, hostinských, kovářů, tesařů, architektů, kameníků, sedláků a hudebníků. Jeho atributy jsou: beránek, kříž, kožešina, křest, nápis Ecce agnus Dei, řeka a sekera. Žil v 1. stolení po Kr. a je spojován s osobností Ježíše Krista, kterého pokřtil v řece Jordán. Jeho životní příběh je sepsán v evangeliích i v dalších historických pramenech. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti. Je vnímán jako předchůdce Ježíše Krista a ten kdo hlásal jeho příchod.
Na podmalbě je namalován sv. Jan Křtitel jako polonahé dítě, které drží v náručí bílého beránka. Sv. Jan má přes sebe červenozelenou roušku, hnědé mírně vlnité vlasy a kolem hlavy paprskovitou žlutou svatozář. Pod malbou dole je černý nápis: "s. Johann". Obraz v hnědém dřevěném rámu má bílé pozadí a je lemován slabou hnědou linkou. Podmalba byla vytvořena na Šumavě ke konci 19. století, jedná se o osobitý rukopis, který tato lokalita v minulosti vykazovala.
Zpracovala Bc. Markéta Valtrová Kašparová, kurátorka etnografické sbírky RMT