Aktuality - Archiv

160. výročí založení Sokola

Dne 16. února 2022 si připomínáme 160. výročí založení Sokola. Sportovní organizace s nejdelší tradicí v našich novodobých dějinách.

Jeho vlastnímu vzniku předcházelo jednání o založení společného česko-německého tělocvičného spolku. Plány však záhy zkrachovaly zejména kvůli sporům o jednací jazyk nového spolku. Nedlouho po sobě tak vznikly dvě organizace a to „Prager Turnverein“ a konečně také 16. 2. 1862 „Tělocvičná jednota pražská“. Započalo tak více jak osmdesátileté období vzájemné soutěživosti, ale později i nacionální nevraživosti turnérského a sokolského hnutí. Krátce po svém vzniku přijali pražští sportovci do svého znaku sokola, který se stal symbolem celé organizace, stejně jako její zakladatelé Jindřich Fügner s Miroslavem Tyršem.
Uvolnění společenských poměrů a celková liberalizace společnosti v tehdejší rakouské a rakousko-uherské monarchii přála i rozvoji sokolské organizace, která již v 70. letech 19. století evidovala na 80 jednot. První sokolskou jednotou v Podkrušnohoří se stal Sokol „Rudohorský“ založený v roce 1883 v Duchcově, který patřil k centrům českého menšinového života na Teplicku. Následovaly jednoty v Oseku (1886) a v Nových Verneřicích (1889). Dále byly ustanoveny další jednoty na severu Čech: Podmokly (1891), Záluží (1891), Most (1892), Souš (1893), Krásné Březno (1894), Kopisty (1894), Ledvice (1894), Lom (1894), Teplice (1894), Bílina (1895) a Hostomice (1895), Košťany (1896), Horní Litvínov (1896), Břežánky (1897), Želénky (1897), Louka (1898), Trnovany (1898), Ervěnice 1898, Třebušice (1898), Dolní Litvínov (1898), Nová Ves (1899), Libkovice 1901, Chabařovice (1902), Chomutov (1903), Novosedlice (1906) a Běhánky (1908). Regionální jednoty byly v roce 1887 zahrnuty do nově založené Podřipské župy, která ovšem brzo přestala administrativně vyhovovat a tak došlo v roce 1895 v restauraci U Menclů v Duchcově k založení Krušnohorské župy s působností v okresech Chomutov, Most, Horní Litvínov, Teplice, Duchcov, Ústí nad Labem a Děčín. V tomto roce se uskutečnil v Duchcově také první župní slet, který byl zároveň demonstrací sebevědomí české menšiny. V roce 1926 se k názvu Krušnohorské župy připojilo jméno významného sokolského vzdělavatele Václava Kukaně a vznikl tak současný název župy Krušnohorské-Kukaňovy.
Od přelomu 80. a 90. let 19. století sílilo na Teplicku napětí mezi většinově německy mluvícím obyvatelstvem a stále sílícím českým etnikem. Tento nacionální rozpor zasahoval i do sokolského hnutí, které prosazovalo myšlenky českého vlastenectví. Župní slety na přelomu století byly provázeny omezeními průvodů a fyzickými potyčkami. Asi největší střet byl zaznamenán v Duchcově při osmém župním sletu v roce 1903, kdy byl poničen šavlemi i prapor Sokola v Nových Verneřicích, který se nadále stal symbolem česko-německého sporu.
První světová válka znamenala v sokolském životě velké omezení. Značná část jeho členů byla odvedena na evropská bojiště, kde umírali na obou stranách tohoto konfliktu, ať již v rakouských nebo legionářských uniformách. Přesto ihned po vzniku republiky pomáhali se zajištěním bezpečnosti a zásobováním, především v problematických pohraničních regionech. Na Teplicku a Mostecku se zapojili i do ozbrojených konfliktů např. v Mostě a Dlouhé Louce a do obsazení oblasti armádou vytvářeli společně s osvobozenými zajatci a navrátilci z fronty prakticky jedinou pročeskoslovenskou brannou moc v prvních dnech po převratu. Sokolové z Teplicka se rovněž zapojili jako dobrovolníci do neúspěšné vojenské operace na Slovensku proti Maďarské republice rad v roce 1919. Během trvání první republiky se vyhnuli pokusům o politizaci svého hnutí a po vypuknutí druhé světové války se významně zapojili do protinacistického odboje. Řada členů i činovníků Sokola zaplatila za svou účast v odbojových organizacích svým životem.
Sokolské hnutí pomohlo formovat nejen českou vlasteneckou scénu na přelomu 19. a 20. století, ale zároveň i nový československý stát, jehož se Sokol stal výraznou oporou. Dodnes se rovněž zapsal těžko smazatelnou stopou do veřejného prostoru stavbou sokoloven a cvičišť, které dosud ve větší či menší míře slouží svému účelu. Sokol přečkal i rok 1948, aby byl v roce 1956 úředně zrušen. Obnovu započal hned v roce 1990 a pod názvem Česká obec sokolská funguje dodnes. Sokol tak patří mezi nejvýznamnější i nejstarší spolky, které u nás působí a jeho činnost byla a je výrazná i v našem regionu.
Zdroje:
Státní okresní archiv Teplice, fond Tělovýchovná jednota Sokol Košťany, inv. č. 2, ev. j. 1, Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Košťanech. 30 roků práce.
Věstník župy Krušnohorské, roč. 4, č. 4-8.
KOUKAL Pavel: Sokolové proti Heydrichovi. Ústí nad Labem 2002.
KOUKAL Pavel: Václav Kukaň. Duchcov 2009.
NOVOTNÝ Jan: Sokol v životě národa, Svobodné slovo, sešity k poznání národní minulosti, č. 25, Praha 1990.
PEROUTKA Ferdinand: Budování státu. I./II. díl. Praha 2003.
ŠINKOVSKÝ Roman: Turnérská hnutí v českých zemích od svých počátků do roku 1918, in:
WAIC Marek: Byli jsme a budem. Praha 2012.
WAIC Marek a kol.: Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu, Praha 2008.
WOLF Jiří a kol.: Duchcov. Praha 2013.
ZAJÍC Jindřich, Architektura sokoloven na příkladu župy Krušnohorské-Kukaňovy. In: Milan DOSPĚL- Klára ELIÁŠOVÁ – Miroslav KINDL – Tomáš ŘEPA – Robert ŠREK – Lucie VALDHANSOVÁ (eds.), Arthist 2013. Olomouc 2015.
Jindřich Zajíc, kurátor sbírky nových dějin (412 359 021, zajic@muzeum-teplice.cz)