CZ/DE/EN

Aktuality

V pondělí 29. 3. začal Svatý týden


Zpět na seznam...

Aktuality

Velikonoce se dělí na tři části: velikonoční půst, hody a koleda. Doba velikonočního půstu začíná o půlnoci předešlého dne, kterým bylo bujaré masopustní úterý (letos 16. 2.). Po opulentním veselí období Masopustu nastává přísné období půstu, pokání a odříkání. Jedná se o dobu, jež trvá 40 dní, kterou prožil v postním řádu na poušti Ježíš Kristus před svou smrtí. Toto období začíná popeleční středou (letos 17. 2.), kdy kněz v kostele udělá věřícímu kajícníku na čele kříž z popelce se slovy: "Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš." Dnes 29. 3. začíná tzv. Pašijový neboli Svatý týden, nejvýznamnější čas velikonočního cyklu, který následuje po včerejší Květné neděli. Z tohoto týdne jsou nejdůležitější závěrečné tři dny, které jsou úzce spjaty s posledními dny Ježíše Krista. Jedná se o Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. Svatý týden zakončuje Boží hod velikonoční či Velikonoční neděle, která se nese v duchu velkých oslav. V tento den se slaví Vzkříšení (Zmrtvýchvstání) Ježíše Krista. Velikonoční neděle je dnem radosti a také hodování po 40 dní trvajícím půstu. Po Božím hodu velikonočním následuje Velikonoční pondělí, které patří hlavně světským oslavám a částečně navazuje i na předkřesťanskou dobu a její zvyky a tradice spojené s příchodem a oslavou jara.

Modré (Žluté) pondělí
Původně se tak nazývalo poslední masopustní pondělí, kdy se na znamení začínajícího půstu zdobily kostely modrými látkami. Je prvním dnem Svatého týdnu. Tento den se lidé neměli věnovat práci, toto pravidlo ovšem neplatí pro hospodyňky, které by měly začít s velkým úklidem. Je možné, že český název modré pondělí přišel z němčiny. Po slavnosti Květné neděle mohla přijít pondělní kocovina a německé slovo blau (modrý) znamená také slangově opilý.

Šedivé úterý
O Šedivém úterý hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ve východní církvi se v tento den připomíná legenda o prokletí neplodného fíkovníku, který představuje židovský národ. Neplodný strom, který se před Kristem pyšnil bohatým listím, nechal spasitel uschnout. Chtěl tak svým učedníkům objasnit příčinu a neodvratnost zkázy Izraele. Fíkovník představuje nevěrný židovský národ a mnohé křesťany, kteří se raději klaní „zlatému teleti, než-li Pánu Bohu v poslušnosti a nenesou plody v lásce i z lásky ke druhým“. Židé vyznávali jediného Boha a tím se lišili od všech ostatních národů. Hospodin jim ve zvláštní míře projevoval svoji přízeň a oni si mysleli, že jsou spravedlivější než všichni ostatní. Zkazila je láska k světským věcem a touha po bohatství. Chlubili se svým poznáním a přitom neznali Boží požadavky. Židovské náboženství se svým velkolepým chrámem, posvátnými oltáři, knězi v mitrách a působivými obřady oslňovalo, chyběla mu však pokora, láska a dobrota.

Škaredá (sazometná) středa
Lidová pověra říká, že kdo se ve středu mračí, ten se bude mračit na lidi po celý následující rok. V tento den se měl podle Bible mračit Jidáš na Ježíše. Škaredé středě se říká také Sazometná, protože ten den bylo nutné vymést všechny komíny. Je to logické, neboť se už oteplilo tak, že je možné nechat vyhasnout oheň v peci a vyčistit komín od sazí. Když se komín nevymete, saze a dehet mohou uvnitř chytit a dům by mohl vyhořet.

Zelený čtvrtek
Název zelený vznikl zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy Lkavý čtvrtek, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek. V tento den patří na stůl zelené potraviny. V minulosti lidé jedli hrách, zelí a polévku se zelenými jarními bylinkami. Dnes se na zelený čtvrtek především připravuje špenát. Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se v domech nedržely blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř.
Hospodyně pekly jidáše – zvláštně tvarované pečivo z kynutého těsta – jako připomínku na učedníka Jidáše, který zradil Krista. Zároveň se traduje, že kdo v tento den sní jidáš pomazaný medem, bude celý rok zdravý. Na Zelený čtvrtek se také sel len a hrách, protože vše, co se v tento den zaselo, dobře prospívalo. Dle křesťanské tradice na Zelený čtvrtek Ježíš Kristus povečeřel se svými učedníky při tzv. Poslední večeři Páně. Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým týdnem patří také „odlet zvonů do Říma“. Ty na Zelený čtvrtek umlkají a znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Místo zvonů chodili po vsi chlapecké skupiny s řehtačkami a klepači. Dominantní a výrazný zvuk řehtaček můžeme slyšet na vesnicích na Zelený čtvrtek, na Velký pátek i o Bílé sobotě. Řehtání ustává na Bílou sobotu, kdy se opět rození slavnostně zvony.

Velký pátek
Tento den je připomínkou smrti Ježíše Krista na kříži. Od roku 2016 je v České republice Velký pátek dnem pracovního klidu. Podle pověr se v tento den otevírají hory a vydávají poklady. Nemá se nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována, nesmí se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. Velký pátek připomíná den smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb. Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě, jejímž centrem je kříž a přednáší se modlitby za bolesti celého světa (války, špatné vztahy, nejednota křesťanů apod.). Křesťané věří, že Ježíš Kristus zemřel zástupně za každého z nich, že se za ně obětoval, aby je vykoupil.

Bílá sobota
Je to jediný den v roce, kdy se nekonají v křesťanských kostelech bohoslužby. Bílá sobota je dnem hlubokého smutku. Po západu slunce začíná tzv. velikonoční vigilie, tedy bdění v očekávání nedělní oslavy zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V tento čas se do církve také přijímali noví dospělí členové a na sobě přitom měli bílá roucha. Podle toho se pak i sobotě začalo říkat bílá. V tradičním venkovském prostředí se na Bílou sobotu ještě před východem slunce muselo uklidit, vybílit stavení a vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila vajíčka.

Boží hod velikonoční – Velikonoční neděle
Pro křesťany je nedělní Boží hod velikonoční vyvrcholením celého velikonočního času. Nejdůležitější čas nastal o „velké noci“ ze soboty na neděli, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Končí období vážnosti a začíná období radosti a oslav nového života. Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry – smrt není konec, ale začátek nového života. To se projevuje již na ranní mši, kde hoří o Bílé sobotě zapálený paškál a zpívají se velikonoční žalmy. Na tuto mši měli věřící přijít v něčem novém, to aby projevili radost nad novým životem. Lidé si nechávali posvětit přinesené jídlo, například pečeného beránka, vejce či víno. Tento zvyk se dodržuje dodnes - čím dále na východ, tím bohatší tradice svěcení pokrmů, tím objemnější obřadní koláč a košíky s uzenou šunkou i klobásami. Lidé posvěcené jídlo pak sami snědli, někde už po mši nebo ho dostalo hospodářství, aby se mu dobře dařilo. Aby byla voda, rodily stromy i pole a zvířata byla zdravá. Tradice velí, že kus posvěceného pokrmu měl dostat i každý host v domě, ať už šlo o vrchnost či žebráka.

Velikonoční Pondělí
Také se nazývá Červené pondělí, protože původně se dávala červená vajíčka, která mají magickou ochrannou moc. V České republice je v tento den státní svátek. Jedná se o den, který je ve znamení pestrých lidových zvyků, které již s křesťanskými Velikonocemi moc nesouvisí. Velikonoční pomlázka a koledování je tradičních český zvyk a v jiných zemích Evropy se téměř nevyskytuje. Tradice je stále živá a např. podoba pomlázek a vajíček má mnoho regionálních variant. Většinou chodí na koledu chlapci a šupají dívky, "aby neuschly". A v některých koutech naší republiky se jednou za 4 roky tato tradice obrací a chodí šupat dívky - jedná se o přestupný rok. Další tradicí koledy je polévání vodou a samozřejmě ta nejpříjemnější část – darování vajíček. Tradiční malovaná vajíčka - kraslice v dnešní době často nahrazují čokoládová vejce či různé sladkosti a v neposlední řadě i něco na zahřátí. Také bývalo v lidovém prostředí časté, že kromě velikonoční kraslice dostal mládenec po vyšupání dívky i stuhu na pomlázku. V tradičním menu na velikonoční pondělí bývá bílá polévka z prolisované zeleniny s praženou žemlí, vepřová pečeně s houskovým knedlíkem a dušeným zelím nebo jehněčí pečeně.

Bc. Markéta Valtrová Kašparová, kurátorka etnografických sbírek