CZ/DE/EN

Aktuality

90. výročí otevření plovárny v Zámecké zahradě v Teplicích


Zpět na seznam...

Aktuality

Historie koupaliště v Zámecké zahradě v Teplicích (1932-1996)

Nápad zřídit veřejné termální koupaliště se objevil na podzim 1931 a našel velkou podporu u majitele teplického panství dr. Alfonse Clary-Aldringena. V místním tisku byla v polovině dubna 1932 otištěna zpráva, že by mělo být v zámecké zahradě téhož roku postaveno koupaliště napájené termální vodou. Během dubna bylo provedeno předběžné jednání o odběru termální a potrubní vody z vodovodního řadu. Stavba byla na objednávku ředitelství Claryovské domény zadána teplickému podniku BETON — UNTERNEHMUNG ING. LEDERER & ING. BLOCH. Koupaliště bylo vybudováno na pozemku dr. Alfonse Clary‑Aldringena na jižní straně zámecké zahrady nad velkým rybníkem. Slavnostní otevření proběhlo 16. července 1932.

Plovárna patřila k nejmodernějším svého druhu. Celý areál dýchal duchem nové doby, všechny stavby byly provedeny podle nejnovějších trendů, spojily se zde účelnost a smysl pro krásu. Koupaliště mělo sloužit nejen pro rekreační využití, ale také jako plavecké sportovní závodiště. Stavbu se podařilo zhotovit v neuvěřitelně krátkém čase jedenapadesáti pracovních dní od prvního kopnutí do země po otevření. Na 15 000 m2 byly postaveny všechny budovy a stavby, které umožnily moderní plavecký a koupací provoz. Vstupovalo se hlavní budovou, ve které byly umístěny pokladny, výdejna klíčů, telefon, ošetřovna, sušárna prádla a místnosti potřebné pro ředitelství a plavčíka. Po obou stranách vstupu bylo po jedné pokladně. K oběma stranám se připojovaly šatny, oddělené pro dámy a pány. Bylo zde 18 převlékacích kabin, kromě toho 240 skříněk na oblečení ve dvou převlékacích místnostech a také místnost pro převlékání dětí. K dispozici byla také služba půjčování plavek a ručníků za zvláštní poplatek. Plavecký bazén byl 50 metrů dlouhý a 30 metrů široký, podélně rozdělený na část pro plavce se skokanským bazénem a pro neplavce. V přímé blízkosti bazénu bylo instalováno 8 sprch a u šaten další 4, většina z nich s regulovatelnou teplotou vody. Skokanská věž byla vybudována na západní straně s ohledem na to, aby skokani nemuseli hledět do slunce, i s ohledem na koupací provoz, který nebyl rušen, když se skákalo na užší straně bazénu. Věž nabízela stupně ve výšce tří, pěti a deseti metrů. Na protější straně bazénu bylo umístěno 6 startovacích bloků, při východní straně se nacházelo brouzdaliště pro nejmenší a pískoviště. Koupaliště obklopovala široká travnatá plocha s lehátky a klidová zóna. Dostatečně velké plochy na ležení okolo bazénu a také na dřevěných terasách byly ještě rozšířeny o velkou písčitou plochu. Areál byl rámován obloukem dřevěných patrových jednotlivých kabin (bylo jich 167). Za nimi se nacházelo hřiště. Jižně, podél ukončující zdi parku, byly vyhlídkové a lehátkové terasy, ležící částečně ve stínu stromů, a restaurace s krytou a otevřenou terasou. Severním směrem se nacházely správní a hostinské stavby. Stála tam také prodejní budova s fotoateliérem, kadeřníkem, pedikérem a kiosek s novinami. V odlehlejším rohu byly splachovací toalety a umývárna se sprchami napájenými termální vodou. K napájení plovárny sloužila v první řadě termální voda z přebytku, která byla odebírána z Pravřídla a z pramenu Kamenných lázní. Prostřednictvím pump se dopravovala do vodojemu o objemu 500 m3, nacházejícího se na Letné. Odtud proudila spádem do jednotlivých lázní. Potrubí k zásobování koupaliště bylo připojeno v Městských lázních tak, že voda mohla být odebírána jak přímo z pump, tak také z nádrže na Letné. Ve druhém případě však bylo nutné zvýšit tlak pomocí odstředivého čerpadla, neboť hladina vody na koupaliště ležela výš než úroveň vody v nádrži. Potrubí, které sloužilo k zásobování bazénu, vedlo od Městských lázní přes Zámecké náměstí, ulici U zámku a napříč zámeckou zahradou. Po přechodu zámeckou zahradou ústilo otevřeným přepadem do plaveckého bazénu, do brouzdaliště i do žlabu na umývání nohou. Odbočné vedení zásobovalo nádrž pro sprchy. Protože termální voda vykazovala k plavání nevhodnou teplotu, dosahující 40 °C i více, musela být ochlazována. Pro tento účel se k bazénu dodávala pitná voda odebíraná z městské vodovodní sítě. Další vodovodní přípojka zásobovala pitnou vodou restauraci, hospodářskou budovu, kadeřnický salon a šatny. Teplota bazénové vody se nastavovala podle příslušné teploty vzduchu, nikdy však nebyla nižší než 22 °C. Termální potrubí bylo schopné za hodinu dodat zhruba 105 m3 termální vody za hodinu, vedení pitné vody asi 55 m3. Objem bazénu 2500 m3 mohl být tedy zcela vyměněn za šestnáct provozních hodin. Nádrž koupaliště byla napájena jednou týdně. Díky vynikající kvalitě obou vod nebyla voda v bazénu chlorována, protože ani termální voda, ani voda z vodovodu neměly tendenci vytvářet řasy. Odtok byl veden do velkého rybníka. Společností koupaliště byl angažován nejen plavčík, ale i akademický učitel sportu, což hostům nabídlo možnost pěstovat tělocvik formou gymnastiky a míčových sportů. Třikrát denně se konala bezplatná rytmická gymnastika s hudebním doprovodem a výuka plavání. V bazénu se konaly také závody ve vodních sportech, dětské plavecké závody nebo exhibice skokanů do vody. Otevírací doba byla stanovena od počátku května do konce září, a to od 6:30 do 20:00 hodin. Během první sezóny navštívilo od 16. července do 4. října plovárnu 81215 návštěvníků. Den s nejvyšším počtem návštěvníků byl 21. srpen — 4103 lidí, nejméně lidí přišlo 28. září — pouhých 47.

Po zkušenostech s první sezónou došlo v následujícím roce k dalším vylepšením. Byly rozšířeny šatny, dr. Alfons Clary-Aldringen přidal k ležení a hraní travnatou plochu s rozlohou 4000 m2. K zajištění nezávadnosti vody bylo zakoupeno nové moderní chlorovací zařízení za 30 000 Kč. Instalovány byly nové cesty z dřevěných desek. Na tehdejším písčitém hřišti vzniklo místo ke hraní stolního tenisu s deseti stoly. Zbytek hřiště byl rezervován pro tehdy populární hru ringtenis. Kuchyně restaurace i terasa byly zvětšeny a dřívější kiosek s novinami byl přestavěn na studený bufet. V restauraci byly podávány i vegetariánské obědy. Kiosek s novinami byl samozřejmě dále v provozu. Pro sezónu 1933 přibyla ještě jedna atrakce — světoznámý mistr vodních sportů Edi Polz z Vídně, kterého společnost koupaliště získala za značné náklady od 15. května na šest týdnů.

Po válce byl plavecký areál stále hojně navštěvován. Změna nastala až v osmdesátých letech 20. století. Město do zařízení koupaliště již neinvestovalo a celý komplex postupně chátral. Z bezpečnostních důvodů byla odstraněna skokanská věž. Sezóny v devadesátých letech byly pouze prodělečné a v roce 1996 bylo koupaliště definitivně uzavřeno. O tři roky později město areál prodalo soukromému subjektu, bazén byl zasypán a v prostoru bývalého koupaliště se občas konaly hudební festivaly. Majitel se v roce 2018 rozhodl komplex prodat a nabídl ho městu. Na podzim téhož roku se obnova plovárny stala volebním hitem před volbami do městského zastupitelstva. Opoziční zastupitelé usilovali o znovuzískání areálu a za návrat plovárny do zámecké zahrady uspořádali petici. Radnice však byla proti a namítala, že lokalita není v současné době vhodná pro provoz koupaliště a že je prodejní cena velmi nadsazená. Nakonec zastupitelé Teplic rozhodli, že nové městské koupaliště bude postaveno na Nové Vsi za sídlištěm, v sousedství vodojemu. V současné době nemají Teplice plovárnu již dvě desítky let.
Mgr. Pavlína Boušková, náměstkyně pro odbronou činnost teplického muzea